Debaty vlád, ekonomů a nevládních organizací o tom, kolik užitku mají chudí tohoto světa z ekonomického růstu, jako by nebraly konce. Loni The Economist tvrdil, že „Růst skutečně pomáhá chudým: zvyšuje jejich příjem stejně, jako jej zvyšuje všem ostatním“. Nedlouho poté vyšel ve stejném listě dopis Justina Forsytha z hnutí Oxfam, bojujícího proti hladu ve světě, ve kterém autor píše, že „stávající modely růstu a globalizace zvětšují příjmovou nerovnost a tím pádem brzdí omezování chudoby ve světě“.
Nesmiřitelné postoje? Možná, že ne, neboť obě strany této diskuse zde v mnoha ohledech hovoří o něčem naprosto jiném. Jedna strana může hovořit o absolutní chudobě, druhá o chudobě relativní. Průměrná zjištění navíc tají obrovské rozdíly: v některých zemích chudí opravdu mají z hospodářského růstu prospěch, jinde jsou naopak možná až příliš znevýhodněni, aby z něj užitek mít mohli. Kompletní obrázek je nicméně mnohem složitější než oba tyto názory postavené proti sobě.
Nové údaje z 90. let potvrzují dřívější studie v tom, že existuje pramálo důkazů pro tvrzení, že ekonomický růst má spojitost s rostoucí příjmovou nerovností měřenou v rámci sčítání domácností v jednotlivých státech. Je to významné zjištění. Pokud totiž podíl národního důchodu připadající na chudé neklesá s hospodářským růstem, pak pochopitelně chudí z pohledu absolutních hodnot získávají. Růst tak bude chudobu omezovat a zpomalení ji bude zvyšovat.
Debaty vlád, ekonomů a nevládních organizací o tom, kolik užitku mají chudí tohoto světa z ekonomického růstu, jako by nebraly konce. Loni The Economist tvrdil, že „Růst skutečně pomáhá chudým: zvyšuje jejich příjem stejně, jako jej zvyšuje všem ostatním“. Nedlouho poté vyšel ve stejném listě dopis Justina Forsytha z hnutí Oxfam, bojujícího proti hladu ve světě, ve kterém autor píše, že „stávající modely růstu a globalizace zvětšují příjmovou nerovnost a tím pádem brzdí omezování chudoby ve světě“.
Nesmiřitelné postoje? Možná, že ne, neboť obě strany této diskuse zde v mnoha ohledech hovoří o něčem naprosto jiném. Jedna strana může hovořit o absolutní chudobě, druhá o chudobě relativní. Průměrná zjištění navíc tají obrovské rozdíly: v některých zemích chudí opravdu mají z hospodářského růstu prospěch, jinde jsou naopak možná až příliš znevýhodněni, aby z něj užitek mít mohli. Kompletní obrázek je nicméně mnohem složitější než oba tyto názory postavené proti sobě.
Nové údaje z 90. let potvrzují dřívější studie v tom, že existuje pramálo důkazů pro tvrzení, že ekonomický růst má spojitost s rostoucí příjmovou nerovností měřenou v rámci sčítání domácností v jednotlivých státech. Je to významné zjištění. Pokud totiž podíl národního důchodu připadající na chudé neklesá s hospodářským růstem, pak pochopitelně chudí z pohledu absolutních hodnot získávají. Růst tak bude chudobu omezovat a zpomalení ji bude zvyšovat.