Postnárodní fotbal?

NEW YORK – Některé hysteričtější německé noviny přičetly porážku Německa s Itálií v semifinále fotbalového mistrovství Evropy faktu, že se málo německých reprezentantů obtěžovalo zpívat státní hymnu. Jejich chování prý kontrastovalo s italskými fotbalisty, kteří do jednoho pěli text Il Canto degli Italiani (Písně Italů). Kapitán Gigi Buffon dokonce zpíval se zavřenýma očima, jako by odříkával modlitbu.

Ve finále však Italové neměli šanci proti Španělsku, nejlepšímu týmu světa, přestože ani jeden španělský hráč neotevíral během státní hymny Marcha Real ústa – což je ostatně logické, poněvadž „Královský pochod“ nemá slova. Katalánští fotbalisté navíc státní hymnu příliš nemilují, protože se hojně propagovala za vlády zesnulého diktátora Franciska Franka, který nenáviděl katalánský nacionalismus.

Víme, že ve fotbale nejsou vždy nejúspěšnější ta mužstva, která mají v kádru největší hvězdy. Šampioni fungují jako týmy – soudržné, nepoznamenané egoismem primadon, každý hráč je v nich připraven pracovat pro ostatní. Je vlastenectví skutečně klíčem k tomuto typu ducha národních týmů, jak se domnívají němečtí kritikové vlastní jedenáctky?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/z3aXqAh/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.