3

Postbrexitovský investiční slabikář

CAMBRIDGE – Bývaly doby, kdy firmy toužící expandovat do Evropy zapíchly svou první vlajku ve Velké Británii. Vedle rafinovaných anglických akcentů totiž tato země nabízela i vstřícné logistické a regulační prostředí a automatický přístup do pětisetmilionové Evropské unie. Loni například putovalo do Británie 600 miliard z celkového počtu 2,9 bilionu dolarů přímých zahraničních investic ze Spojených států do EU.

Když se však nyní Británie rozhodla z unie vystoupit, budou muset zahraniční firmy přizpůsobit své plány novému souboru pravidel. A tato pravidla budou do značné míry záviset na tom, co bude britská premiérka Theresa Mayová ochotna vyměnit za právo na kontrolu imigrace – jež v červnovém referendu o brexitu představovalo pro většinu jeho stoupenců rozhodující faktor. Zřejmě přitom nedojde k prostému převzetí norského či švýcarského modelu pro vztah nečlenské země k EU, ale nové podmínky budou vyjednány specificky pro Británii.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Japonská vláda nedávno zveřejnila otevřený dopis obsahující výčet potenciálních důsledků brexitu a naléhavě vyzvala britské a unijní orgány k pomalému a obezřetnému postupu, aby se firmy mohly připravit na nadcházející změny. Řada konkrétních detailů dohody o britském vystoupení z EU sice zatím nebyla stanovena, avšak základní kontury postbrexitovského investičního prostředí už rozpoznat můžeme.

Především platí, že investiční kalkulace výrobců se v krátkodobém výhledu pravděpodobně nezmění. Firmy, které plánovaly otevřít nové provozy v Británii, aby využily tamní vzdělanou pracovní sílu a infrastrukturu nabídkových řetězců, budou pravděpodobně navzdory drobným problémům pokračovat.

Hlavní kotvu britských zájmů v evropském projektu už dlouho představuje bezcelní přístup do Evropy, a to i přes britskou skepsi vůči hlubší integraci a vytváření „Spojených států evropských“. Postupem času sice mohou postbrexitovští výrobci ve Velké Británii narazit na tíživá nová pravidla pro export do zbytku Evropy, a dokonce mohou začít přehodnocovat dlouhodobé projekty expanze, avšak nové necelní bariéry nepředstavují bezprostřední problém a EU pravděpodobně nezajde tak daleko, aby uvalila na zboží z Británie skutečná cla.

O něco složitější je situace u služeb, které nejsou plně pokryty jednotným trhem EU, protože národní vlády si ponechaly právo vydávat licence architektům, lékařům a dalším odborným profesím. Sektor služeb se tedy na celkovém obchodu uvnitř Evropy podílí pouze asi jednou pětinou, přičemž se převážně jedná o oblast informačních a komunikačních technologií (ICT).

Firmy v sektoru služeb, které potřebují přijímat anglicky mluvící zaměstnance, by měly vzít v potaz, že jen 38% všech Evropanů uvádí, že tímto jazykem vládne. Navíc není angličtina jako angličtina. Bez ohledu na to, kolik cizinců se naučí anglicky, firmy v sektoru služeb budou mít stále největší výběr uchazečů o zaměstnání v Británii a také jejich expanzní plány budou pravděpodobně upřednostňovat tuto zemi.

Výjimku tvoří finanční služby. V rámci současného systému práv na přeshraniční činnost mohou evropské banky, pojišťovny a správci fondů prodávat své produkty kdekoliv v EU. V důsledku toho se z londýnské City stala největší aglomerace finanční odbornosti v Evropě – ne-li na celém světě. Pokud však finanční firmy přijdou o výsadu přeshraniční činnosti a jejich klienti nebudou mít z Británie snadný přístup do Evropy, pak si bankéři začnou hledat nové kancelářské prostory v Amsterdamu, Paříži či Frankfurtu, kde je pravděpodobně přivítají zjednodušená pravidla pro poskytování licencí a daňové úlevy.

V případě mladých technologických firem, zejména startupů, je plánování expanze ošidnější. Velká Británie má sice světově renomované univerzity a pulzující kulturu výzkumu a vývoje, avšak nelze předvídat, zda britská vláda vynahradí startupům ušlé granty z EU.

Mnoho ICT firem těží z britských zákonů o ochraně duševního vlastnictví, ale na to, aby tuto ochranu zakomponovaly do smluv, nepotřebují být v Británii fyzicky přítomné. Německo se přitom velmi snaží přivábit nové startupy a mohlo by být pokládáno za atraktivní alternativu.

Větší technologické společnosti už nebudou mít za zády Británii coby zastánce mírných regulací uvnitř EU. Když teď tyto firmy budou muset spolupracovat přímo s Evropskou komisí, pravděpodobně dospívají k názoru, že vytvořením většího počtu pracovních míst v EU by si možná snáze zajistily laskavější zacházení v daňové oblasti.

Ještě svízelnější otázku než daně představuje ochrana dat. Pokud se Británie oddělí od EU a uzavře dohodu podobnou takzvanému „Štítu EU-USA na ochranu soukromí“ – který umožňuje americkým firmám přechovávat soukromá evropská data v USA, pokud se zavážou k dodržování určitých standardů v oblasti kybernetické bezpečnosti –, pak se míra složitosti a nejistoty pro všechny firmy zvýší o další vrstvu.

V případě farmaceutických a zdravotnických firem by nová pravidla upravující cestování a pobyt mohla narušit vědecký výzkum, přičemž Evropská léková agentura, která dohlíží na bezpečnost léčiv, pravděpodobně odejde z Londýna, což dále zkomplikuje současný systém uvádění nových produktů na trh v EU.

Fake news or real views Learn More

Revize současného souboru pravidel a vyjednávání o nových zkomplikují v nadcházejících měsících a letech investiční rozhodování firem napříč sektory. Britské úřady se budou usilovně snažit udržet bankéře, vědce a další zaměstnance v zemi, avšak tváří v tvář značné nejistotě by jakákoliv nová překážka mohla změnit výsledek. Při pohledu vpřed lze jen těžko nalézt nějaký sektor, kde se bilance nových investic přikloní na stranu Británie.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.