0

Piráctví v Číně

BEIJING: Čína je nyní, jak se zdá, zemí notoricky známou pro korporativní piráctví. Kdyby měly mnohonárodnostní a rozvinuté země „Interpol“, který by vystopoval a zatýkal země obviněné z poskytování útočiště obchodnímu piráctví, zaujímala by Čína zcela jistě první místo v seznamu těch nejžádanějších, zejména kvůli nedostatečné ochraně práv na intelektuální vlastnictví. Bohužel je většina obvinění Číny pravdivá. Nikdo by je proto neměl ignorovat nebo předstírat, že skutečnost je jiná.

Je tato špatná pověst, jak někteří prohlašují, jakýmsi vnitřním obchodem „charakteristickým pro Číňany“ či „Asiaty“ obecně? Tchaj-wanci a Korejci byli viníky v 60. a 70. letech. Dnes jsou thajské společnosti obviněné z piráctví stejně často jako ty čínské. Ale korporativní piráctví není omezeno pouze na Asii. Izrael byl kdysi přezdíván „země jednoho disku“ – narážka na myšlenku, kdy byl jediný koupený CD-Rom nezákonně kopírován napříč celou zemí.

Piráctví by však nemělo být užito k označení ekonomických a či obchodních struktur celé země za kriminální. Místo toho by se na celou věc mělo hledět jako na problém, vyskytující se téměř celosvětově v zemích, které procházejí ranými stadii rozvoje. Plně fungující právní systém a – možná důležitější mentalita spojená s vládou zákonů, ve většině rozvojových zemích chybí, popřípadě jsou velmi primitivní. Podepsání dohody o právech na intelektuální vlastnictví a její začlenění do domácího právního systému má malý či dokonce žádný význam v případě, že se zpětná vynutitelnost zákonů v zemi míjí účinkem. Navíc posílení zákonů a legální sankce příliš pro lidi neznamenají, pokud nevlastní majetek. To by byl risk za cenu pokut či jiných sankcí.

Není pak žádným překvapením, že rozvojové země v raném stadiu „dohánění“ učením se od rozvinutého světa, vidí kopírování intelektuálního pokroku jako jedno z lidských práv. To může být vysvětlení, proč není téma intelektuálního vlastnictví, obvykle posuzované jako mezinárodní záležitost, problémem domácí politiky. Je v dané situaci realistické očekávat od politiků a vládních zastupitelů nějaké úsilí na ochranu práv cizinců na úkor potřeb svých spoluobčanů? Odpovědí je důrazné NE.