3

Hořká chuť cukru

PRINCETON – Cukr je sladký, avšak etika jeho výroby rozhodně není lákavá. Zpráva s názvem „Cukrová horečka“, kterou nedávno zveřejnila organizace Oxfam International v rámci své kampaně „Behind the Brands“ („Co se skrývá za značkami“), ukázala, že když sladíme cukrem, nepřímo se podílíme na záborech půdy, které porušují práva některých nejchudších komunit na světě. Informovanější a etičtěji založení spotřebitelé by to mohli změnit.

Jsme geneticky naprogramovaní k tomu, abychom rádi sladili, a čím jsou lidé zámožnější, tím víc cukru spotřebují. Výsledné zvýšení cen cukru vedlo producenty k hledání dalších půdních ploch, na nichž by mohli pěstovat cukrovou třtinu.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Není žádným překvapením, že chudí prohrávají, když se jejich zájmy střetnou se zájmy bohatých a mocných. Zpráva Oxfamu uvádí několik příkladů, kdy producenti získali půdu bez souhlasu lidí, kteří na ní žijí, a udělali tak z farmářů bezzemky a námezdné dělníky. Zde je jeden příklad.

Ve státě Pernambuco na severovýchodě Brazílie bydlela skupina rybářských rodin od roku 1914 na ostrovech nacházejících se v ústí řeky Sirinhaém. V roce 1998 podal cukrovar Usina Trapiche žádost na stát, aby mohl tamní půdu zabrat. Ostrované tvrdí, že cukrovar po podání žádosti zničil jejich domovy a malé farmy – a pohrozil dalšími násilnostmi těm, kteří neodejdou.

Ještě v loňském roce vypálili zaměstnanci cukrovaru podle tvrzení rybářských rodin domy, které byly postaveny znovu. Firma Usina Trapiche přestěhovala rodiny do nedalekého městečka, kde získaly přístup k elektřině, vodě, kanalizaci a vzdělání, ale pokud chtějí dál lovit ryby, musí cestovat značnou vzdálenost. Mnozí rybáři nadále usilují o návrat na ostrovy.

Cukr z cukrovaru Usina Trapiche používají ve svých výrobcích firmy Coca-Cola i PepsiCo. Znamená to, že nesou zodpovědnost za křivdy, které se staly lidem, jejichž půdu cukrovar využívá k produkci tohoto cukru? V 90. letech se firma Nike pokusila umýt si ruce nad využíváním dětské práce a dalšími bezohlednými pracovními praktikami v továrnách, kde se vyráběly její tenisky. U zákazníků se to však nesetkalo s pochopením a firma se nakonec rozhodla učinit správnou věc: začala provádět inspekce v továrnách, řešila problémy a zaujímala transparentní přístup v otázce svých dodavatelů.

Také počáteční reakcí firmy McDonald’s na kritiku zacházení se zvířaty u jejích dodavatelů bylo podání žaloby na aktivisty, kteří tato nařčení vznesli. Firma očekávala, že to kritikové vzdají. Když se však dva z nich, kteří neměli co ztratit, začali hájit u soudu, byl výsledkem nejdelší proces v případu nactiutrhání v britských právních dějinách – a katastrofa pro mediální obraz tohoto firemního giganta.

Jakmile soudce rozhodl, že některá tvrzení aktivistů nejsou nactiutrhačná, poněvadž jsou pravdivá, začala firma McDonald’s přijímat zodpovědnost za praktiky svých dodavatelů. Od té doby se stala velmi potřebnou silou za lepší zacházení se zvířaty chovanými ve Spojených státech pro potravinářské účely.

Zřícení textilky Rana Plaza v Bangladéši počátkem letošního roku, při němž zahynulo více než 1000 lidí, nastolilo nedávno podobnou otázku textilnímu průmyslu. Společnost Associated British Foods (ABF), která je významným producentem cukru a současně majitelem maloobchodního oděvního řetězce Primark, přijala zodpovědnost za své dodavatele, když spolu s dalšími osmdesáti oděvními značkami podepsala právně závaznou dohodu o bezpečnosti budov, kterou podpořily odbory i bangladéšská vláda.

Co platí pro oděvní průmysl, to by mělo platit i pro průmysl potravinářský – a to nejen u cukru, ale u veškeré produkce potravin. Organizace Oxfam žádá deset největších potravinářských značek, aby projevily vedoucí roli tím, že přijmou zodpovědnost za porušování pozemkových práv ze strany jejich dodavatelů.

Konkrétně Oxfam chce, aby tyto globální společnosti nenakupovaly u dodavatelů, kteří získali půdu od drobných pěstitelů potravin bez jejich svobodného, předem daného a informovaného souhlasu. A tam, kde už byla půda bez takového souhlasu získána a její nabytí je sporné, si Oxfam přeje, aby velké korporace trvaly na spravedlivých procedurách řešení sporů.

Kampaň „Behind the Brands“ obsahuje tabulku kritérií, podle nichž se deset největších korporací řadí do žebříčku podle různých témat, mimo jiné podle dopadu jejich činnosti na zaměstnance, vodu, půdu, ženy a klimatické změny. V pozemkových otázkách například Oxfam hodnotí firmy PepsiCo a ABF známkami „špatné“ či „velmi špatné“. Nestlé si vede lépe, poněvadž její pravidla – uplatňovaná při výběru dodavatelů cukru, sóji, palmového oleje a dalších komodit – vyžadují, aby tito dodavatelé obdrželi před nabytím půdy svobodný, předem daný a informovaný souhlas domorodých a místních komunit.

Nestlé byla první firmou z velké desítky, která začala tento princip plně podporovat. Sedmého listopadu pak i Coca-Cola zareagovala na kampaň Oxfamu prohlášením, že bude mít „nulovou toleranci“ k záborům půdy ze strany jejích dodavatelů a plníren. Zavázala se ke zveřejnění firem, které jí dodávají cukrovou třtinu, sóju a palmový olej, aby se u nich mohlo provést vyhodnocení v oblasti sociální role, ekologie a lidských práv; kromě toho se Coca-Cola začne angažovat také v konfliktu mezi cukrovarem Usina Trapiche a rybářskými rodinami v ústí řeky Sirinhaém.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Angažovanost Oxfamu zvyšuje standardy pro globální potravinářský průmysl. Chtějí-li společnosti PepsiCo a ABF, abychom je pokládali za etické producenty, musí následovat příkladu Nestlé a dnes už i Coca-Coly a přijmout zodpovědnost za chování svých dodavatelů vůči některým nejchudším a nejbezmocnějším lidem světa.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.