0

Obamamánie

NEW YORK – Proč Evropané zbožňují nově zvoleného prezidenta Spojených států Baracka Obamu? Hloupá otázka, mohli byste namítnout. Je přece mladý, pohledný, bystrý, podnětný, vzdělaný, kosmopolitní a především slibuje radikální odklon od nejneoblíbenější americké administrativy v dějinách. Srovnejme to s jeho soupeřem Johnem McCainem, který rovněž hovořil o změně, ale pro většinu Evropanů představoval opak.

Přesto je na evropské mánii z černošského amerického politika cosi zvláštního, zejména když všichni víme, že v Evropě je černý prezident či premiér stále nemyslitelný (zvláště když jeho prostřední jméno zní Hussein). Anebo jde možná právě o to.

Evropané se k černošským americkým hvězdám už dlouho chovají vlídně. Vzpomeňme na Josephine Bakerovou, která přiváděla v úžas Pařížany a Berlíňany v době, kdy černoši v mnoha koutech Spojených států nemohli volit – ba dokonce nesměli používat stejné toalety jako běloši. Města jako Paříž, Kodaň nebo Amsterdam nabízela útočiště černým americkým jazzmanům, kteří si potřebovali odpočinout od institucionalizovaného rasismu. Totéž platilo i o dalších umělcích. Například spisovatel James Baldwin nalezl domov ve Francii.

Jelikož v Evropě žilo jen velmi málo černochů, bylo zbožňování černých amerických hvězd snadné. Evropané díky tomu cítili, že mají nad Američany navrch. Plácali se navzájem po zádech, že nemají žádné rasové předsudky. Když však s koncem 60. let začal do Evropy proudit velký počet lidí z nezápadních zemí, ukázalo se, že je to iluze. Byla to však příjemná iluze a také současná obamamánie může obsahovat prvek nostalgie a naděje.