NEW YORK – Proč Evropané zbožňují nově zvoleného prezidenta Spojených států Baracka Obamu? Hloupá otázka, mohli byste namítnout. Je přece mladý, pohledný, bystrý, podnětný, vzdělaný, kosmopolitní a především slibuje radikální odklon od nejneoblíbenější americké administrativy v dějinách. Srovnejme to s jeho soupeřem Johnem McCainem, který rovněž hovořil o změně, ale pro většinu Evropanů představoval opak.
Přesto je na evropské mánii z černošského amerického politika cosi zvláštního, zejména když všichni víme, že v Evropě je černý prezident či premiér stále nemyslitelný (zvláště když jeho prostřední jméno zní Hussein). Anebo jde možná právě o to.
Evropané se k černošským americkým hvězdám už dlouho chovají vlídně. Vzpomeňme na Josephine Bakerovou, která přiváděla v úžas Pařížany a Berlíňany v době, kdy černoši v mnoha koutech Spojených států nemohli volit – ba dokonce nesměli používat stejné toalety jako běloši. Města jako Paříž, Kodaň nebo Amsterdam nabízela útočiště černým americkým jazzmanům, kteří si potřebovali odpočinout od institucionalizovaného rasismu. Totéž platilo i o dalších umělcích. Například spisovatel James Baldwin nalezl domov ve Francii.
NEW YORK – Proč Evropané zbožňují nově zvoleného prezidenta Spojených států Baracka Obamu? Hloupá otázka, mohli byste namítnout. Je přece mladý, pohledný, bystrý, podnětný, vzdělaný, kosmopolitní a především slibuje radikální odklon od nejneoblíbenější americké administrativy v dějinách. Srovnejme to s jeho soupeřem Johnem McCainem, který rovněž hovořil o změně, ale pro většinu Evropanů představoval opak.
Přesto je na evropské mánii z černošského amerického politika cosi zvláštního, zejména když všichni víme, že v Evropě je černý prezident či premiér stále nemyslitelný (zvláště když jeho prostřední jméno zní Hussein). Anebo jde možná právě o to.
Evropané se k černošským americkým hvězdám už dlouho chovají vlídně. Vzpomeňme na Josephine Bakerovou, která přiváděla v úžas Pařížany a Berlíňany v době, kdy černoši v mnoha koutech Spojených států nemohli volit – ba dokonce nesměli používat stejné toalety jako běloši. Města jako Paříž, Kodaň nebo Amsterdam nabízela útočiště černým americkým jazzmanům, kteří si potřebovali odpočinout od institucionalizovaného rasismu. Totéž platilo i o dalších umělcích. Například spisovatel James Baldwin nalezl domov ve Francii.