0

Evropa zalapala po dechu

Francouzský prezident Jacques Chirac vyvolal obavy ve středoevropských a východoevropských zemích, jež čekají na vstup do EU. Chirac je obvinil z toho, že se zachovaly ,,dětinsky" a ,,nezodpovědně," když vyslovily svůj proamerický postoj k irácké otázce, a varoval je, že jejich stanovisko by mohlo být ,,nebezpečné," neboť rozhodnutí o jejich přijetí do EU ještě nebylo ratifikováno.

To je tedy kanonáda. Poté na sebe francouzský prezident vzal roli vychovatele v mateřské školce, jenž čelí, jak se vyjádřil, ,,nevychovaným" kandidátským zemím, a řekl jim, že se ,,neumějí chovat" a že ,,by udělaly lépe, kdyby byly zticha."

Takovéto poznámky jsou zneklidňující pro každého, kdo si pamatuje, jak před čtyřiceti lety francouzský prezident Charles de Gaulle přibouchl dveře Evropy, když Británie požádala o vstup do Evropského společenství - generál de Gaulle považoval Brity za příliš svázané s USA na to, aby vstoupily do evropské rodiny. Ale je třeba vidět věci komplexně: Jacques Chirac není Charles de Gaulle a Evropa se vzdálila dobám, kdy její agendu jednostranně vytvářela Francie.

Chirakovu samozvanou roli odborníka na správné diplomatické jednání nemůžou brát vážně ani ti z nás, kdo Francii znají (a milují). Namísto toho lze jeho výbuch nejlépe vysvětlit jako frustraci vycházející z faktu, že francouzský vliv v EU se rozpouští. Tak jako běsnil král Lear, když přišel o království, může i Francie nad ztrátou svého vlivu jen bezmocně zuřit.