NEW YORK – Když nedávno část Japonska zpustošilo zemětřesení a následné cunami, zprávy o obětech na životech brzy zastínil celosvětový strach z radioaktivního spadu z jaderné elektrárny Fukušima Daiči. Obavy byly pochopitelné: radiace je skutečně děsivá. Vyrostl jsem v Dánsku v době, kdy tam byl strach z jaderné energie všudypřítomný.
Naše nynější jaderné znepokojení má ale obecnější důsledky, zejména pro nabídku energie a naši touhu po odklonu od závislosti na fosilních palivech. V době přírodní katastrofy je těžké udělat si odstup a získat širší rozhled; už jen se o to pokusit může v člověku vyvolávat pocit netaktnosti. Jsou tu ale jistá fakta, která bychom neměli přehlížet.
Během nepřetržitého zpravodajství o jaderném dramatu byl opakovaně vyvoláván strašák Černobylu. Je vhodné poznamenat, že tato nejhorší nukleární pohroma v dějinách přímo zapříčinila jen 31 úmrtí. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že k černobylské katastrofě by se během 70 let mohlo vázat 4000 úmrtí, kdežto prognóza OECD pro totéž období pracuje s rozpětím 9000 až 33 tisíc úmrtí.
To je významné. Vezměme ale do úvahy, že podle OECD asi milion lidí každoročně zemře kvůli znečištění vzduchu jemnými částicemi ve venkovních prostorách. Přesto tento vysoký počet úmrtí ve vyspělém světě nevyvolává žádný viditelný strach a nedostává se mu prakticky žádného zájmu ve zpravodajství.
Ovšemže všechny země s provozy jaderné energetiky by ve světle japonské katastrofy, která přinesla pochopitelné otázky týkající se umístění takových provozů, měly provést revizi svých bezpečnostních opatření. Zařízení umístěná poblíž oblastí náchylných k cunami je zjevně zapotřebí přehodnotit a některé země mají elektrárny ve zneklidňující blízkosti seizmických zlomů – a velkoměst.
Zatímco však prezident Barack Obama rychle potvrdil americkou věrnost jaderné energii, některé evropské vlády se reflexivně rozhodly okamžitě všechny projekty v oblasti jaderné energetiky zmrazit a v případě Německa neprodlužovat životnost stávajících reaktorů. Německu tím vznikne mezera, kterou nemůže vyplnit alternativními zdroji energie, takže nebude mít mnoho na vybranou a bude muset víc spoléhat na uhelnou energetiku.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Uhlí považujeme za energetický zdroj, který sice znečišťuje ovzduší, ale oproti atomové energii je přijatelně „bezpečný“. Jen v Číně však těžba uhlí ročně připraví o život víc než 2000 lidí – a právě uhlí je hlavní příčinou smogu, kyselých dešťů, globálního oteplování a toxicity vzduchu. Očekává se, že roční emise Německa teď vlivem jeho rozhodnutí vzrostou až o 10 % – v době, kdy emisí Evropské unie přibývá, jak ze sebe kontinent setřásá důsledky finanční krize.
Pokud Německo své jaderné elektrárny uzavře, nízkoemisní alternativu mít nebude a totéž platí pro všechny ostatní země. Alternativní zdroje energie jsou příliš drahé a nejsou ani zdaleka dostatečně spolehlivé, aby dokázaly nahradit fosilní paliva.
Prvořadé jsou teď sice bezpečnostní obavy, ale výstavba nových jaderných elektráren naráží i na další nesnáz: jsou velmi drahé. Nové jaderné elektrárny mají vysoké počáteční náklady (jež mohou být politicky náročné), zahrnující velice komplikovaný, pomalý a nesnadný proces plánování. Když už se dokončí, celkové náklady jaderné energie jsou výrazně nižší než u nejlevnějších zdrojů využívajících fosilních paliv. Společnost musí dále hradit značné dodatečné náklady, co se týče rizik ukládání vyhořelého paliva a rozsáhlé havárie. V mnoha částech světa, kde spotřeba energie narůstá, navíc jistý problém představuje šíření jaderných zbraní.
Pak je tu otázka zachování stávajících elektráren. Odstavení jaderných reaktorů z provozu nám sice může dodat pocit bezpečí, ale měli bychom si uvědomit, že to často vyústí v nahrazování ztracené produkce dalším spoléháním na uhlí, což bude znamenat více emisí přispívajících ke globálnímu oteplování a další úmrtí, jak kvůli těžbě uhlí, tak vinou znečištěného ovzduší.
Navíc vzhledem k tomu, že za tyto elektrárny jsme už zaplatili, zařízení pro ukládání odpadů jsou v provozu a vysoké náklady na vyřazení reaktorů z provozu bude třeba zaplatit bez ohledu na jeho načasování, skutečné provozní náklady jsou velice nízké – na kilowatthodinu oproti nejlevnějším fosilním palivům poloviční nebo ještě nižší.
Dlouhodobou odpovědí je více výzkumu a vývoje – nejen v oblasti bezpečnější jaderné energetiky příští generace, ale i energetiky solární či větrné, která v současnosti zajišťuje výrazně méně než 1 % energie planety. Je zneklidňující, že tento výzkum za poslední tři desetiletí zeslábl.
Během protestů vyzývajících politiky k reakci na změnu klimatu zaznívalo skandování: „Pryč s uhlím, pryč s ropou, pryč s atomem, pryč s lhaním!“ Nelítostná realita – surově obnažená japonskou katastrofou – je taková, že luxus zbavit se uhlí, ropy i atomu si ještě nemůže dovolit. Dokud nenalezneme schůdnou alternativu, snižování závislosti na jednom z těchto zdrojů znamená, že na jeho místo nastoupí jiný.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Former US President Donald Trump, whose preference for lower interest rates and a weaker dollar was evident during his first term, is reportedly planning to override the Federal Reserve’s independence if he returns to the White House in 2025. The result would be a toxic inflationary cocktail.
thinks the presumptive GOP nominee’s policies reflect an outdated understanding of the economy.
Why are there such high expectations for the ruling Bharatiya Janata Party in India’s ongoing parliamentary election? Simply put, the party is far better organized than its rivals, and its leader, Narendra Modi, is undeniably the most charismatic Indian prime minister in recent memory.
ennumerates the reasons why the ruling party has come to dominate the country’s electoral landscape.
NEW YORK – Když nedávno část Japonska zpustošilo zemětřesení a následné cunami, zprávy o obětech na životech brzy zastínil celosvětový strach z radioaktivního spadu z jaderné elektrárny Fukušima Daiči. Obavy byly pochopitelné: radiace je skutečně děsivá. Vyrostl jsem v Dánsku v době, kdy tam byl strach z jaderné energie všudypřítomný.
Naše nynější jaderné znepokojení má ale obecnější důsledky, zejména pro nabídku energie a naši touhu po odklonu od závislosti na fosilních palivech. V době přírodní katastrofy je těžké udělat si odstup a získat širší rozhled; už jen se o to pokusit může v člověku vyvolávat pocit netaktnosti. Jsou tu ale jistá fakta, která bychom neměli přehlížet.
Během nepřetržitého zpravodajství o jaderném dramatu byl opakovaně vyvoláván strašák Černobylu. Je vhodné poznamenat, že tato nejhorší nukleární pohroma v dějinách přímo zapříčinila jen 31 úmrtí. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že k černobylské katastrofě by se během 70 let mohlo vázat 4000 úmrtí, kdežto prognóza OECD pro totéž období pracuje s rozpětím 9000 až 33 tisíc úmrtí.
To je významné. Vezměme ale do úvahy, že podle OECD asi milion lidí každoročně zemře kvůli znečištění vzduchu jemnými částicemi ve venkovních prostorách. Přesto tento vysoký počet úmrtí ve vyspělém světě nevyvolává žádný viditelný strach a nedostává se mu prakticky žádného zájmu ve zpravodajství.
Ovšemže všechny země s provozy jaderné energetiky by ve světle japonské katastrofy, která přinesla pochopitelné otázky týkající se umístění takových provozů, měly provést revizi svých bezpečnostních opatření. Zařízení umístěná poblíž oblastí náchylných k cunami je zjevně zapotřebí přehodnotit a některé země mají elektrárny ve zneklidňující blízkosti seizmických zlomů – a velkoměst.
Zatímco však prezident Barack Obama rychle potvrdil americkou věrnost jaderné energii, některé evropské vlády se reflexivně rozhodly okamžitě všechny projekty v oblasti jaderné energetiky zmrazit a v případě Německa neprodlužovat životnost stávajících reaktorů. Německu tím vznikne mezera, kterou nemůže vyplnit alternativními zdroji energie, takže nebude mít mnoho na vybranou a bude muset víc spoléhat na uhelnou energetiku.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Uhlí považujeme za energetický zdroj, který sice znečišťuje ovzduší, ale oproti atomové energii je přijatelně „bezpečný“. Jen v Číně však těžba uhlí ročně připraví o život víc než 2000 lidí – a právě uhlí je hlavní příčinou smogu, kyselých dešťů, globálního oteplování a toxicity vzduchu. Očekává se, že roční emise Německa teď vlivem jeho rozhodnutí vzrostou až o 10 % – v době, kdy emisí Evropské unie přibývá, jak ze sebe kontinent setřásá důsledky finanční krize.
Pokud Německo své jaderné elektrárny uzavře, nízkoemisní alternativu mít nebude a totéž platí pro všechny ostatní země. Alternativní zdroje energie jsou příliš drahé a nejsou ani zdaleka dostatečně spolehlivé, aby dokázaly nahradit fosilní paliva.
Prvořadé jsou teď sice bezpečnostní obavy, ale výstavba nových jaderných elektráren naráží i na další nesnáz: jsou velmi drahé. Nové jaderné elektrárny mají vysoké počáteční náklady (jež mohou být politicky náročné), zahrnující velice komplikovaný, pomalý a nesnadný proces plánování. Když už se dokončí, celkové náklady jaderné energie jsou výrazně nižší než u nejlevnějších zdrojů využívajících fosilních paliv. Společnost musí dále hradit značné dodatečné náklady, co se týče rizik ukládání vyhořelého paliva a rozsáhlé havárie. V mnoha částech světa, kde spotřeba energie narůstá, navíc jistý problém představuje šíření jaderných zbraní.
Pak je tu otázka zachování stávajících elektráren. Odstavení jaderných reaktorů z provozu nám sice může dodat pocit bezpečí, ale měli bychom si uvědomit, že to často vyústí v nahrazování ztracené produkce dalším spoléháním na uhlí, což bude znamenat více emisí přispívajících ke globálnímu oteplování a další úmrtí, jak kvůli těžbě uhlí, tak vinou znečištěného ovzduší.
Navíc vzhledem k tomu, že za tyto elektrárny jsme už zaplatili, zařízení pro ukládání odpadů jsou v provozu a vysoké náklady na vyřazení reaktorů z provozu bude třeba zaplatit bez ohledu na jeho načasování, skutečné provozní náklady jsou velice nízké – na kilowatthodinu oproti nejlevnějším fosilním palivům poloviční nebo ještě nižší.
Dlouhodobou odpovědí je více výzkumu a vývoje – nejen v oblasti bezpečnější jaderné energetiky příští generace, ale i energetiky solární či větrné, která v současnosti zajišťuje výrazně méně než 1 % energie planety. Je zneklidňující, že tento výzkum za poslední tři desetiletí zeslábl.
Během protestů vyzývajících politiky k reakci na změnu klimatu zaznívalo skandování: „Pryč s uhlím, pryč s ropou, pryč s atomem, pryč s lhaním!“ Nelítostná realita – surově obnažená japonskou katastrofou – je taková, že luxus zbavit se uhlí, ropy i atomu si ještě nemůže dovolit. Dokud nenalezneme schůdnou alternativu, snižování závislosti na jednom z těchto zdrojů znamená, že na jeho místo nastoupí jiný.