28

Asadova slepá ulička

PAŘÍŽ – Zapomeňte na zásady a morálku. Zapomeňte nebo se pokuste zapomenout na čtvrt milionu mrtvých, za které nese přímou či nepřímou zodpovědnost Bašár Asad od doby, co se rozhodl násilně reagovat na pokojné povstání syrského lidu. Pomiňte skutečnost, že Asadovy jednotky dosud způsobily smrt 10-15krát většího počtu civilistů než Islámský stát, jehož děsivé videozáznamy z poprav zastiňují neviditelné masakry syrského diktátora. I když však toto všechno vypudíte z mysli, politika pro Sýrii stavějící Asada do role „alternativy“ vůči Islámskému státu stále nebude životaschopná.

Asad koneckonců současné běsnění Islámského státu sám doslova rozpoutal: v květnu 2011 pustil z vězení stovky islámských radikálů, čímž rychle poskytl tomuto nově vzniklému uskupení bojovníky a lídry. Poté metodicky bombardoval pozice držené umírněnými vzbouřenci a neméně metodicky šetřil baštu Islámského státu ve městě Rakka. A nakonec v polovině roku 2014 umožnil iráckým živlům z Islámského státu nalézt útočiště ve východní Sýrii.

Jinými slovy vytvořil Asad monstrum a teď předstírá, že proti němu bojuje. Není to však na potenciálního spojence trochu příliš? Může spolupráce s Asadem poskytnout zdravou základnu pro to, co má být společným úsilím?

Podstata tkví v tom, že Asad nemá zájem vyhrát. Muž, který se stylizuje do role poslední hráze civilizace proti Islámskému státu, je zároveň posledním člověkem, jenž si přeje jeho eliminaci.