WASHINGTON – V uplynulém čtvrtstoletí se globální hospodářství těšilo pozoruhodnému údobí stabilního růstu a nízké inflace. Mnoho hybatelů politik se tímto takzvaným „Velkým zklidněním“ nechalo ukolébat a získalo falešný pocit jistoty s ohledem na svou schopnost řídit ekonomiku a zvládat finanční krize. Když ale Velké zklidnění metastazovalo ve Velkou recesi, na světlo vyšly fatální nedostatky konvenčního myšlení. Jedním z nejzřetelnějších bylo, jak žalostně jsme dokázali pochopit vazby mezi finanční soustavou a širší ekonomikou – stejně jako vazby mezi zeměmi.
WASHINGTON – V uplynulém čtvrtstoletí se globální hospodářství těšilo pozoruhodnému údobí stabilního růstu a nízké inflace. Mnoho hybatelů politik se tímto takzvaným „Velkým zklidněním“ nechalo ukolébat a získalo falešný pocit jistoty s ohledem na svou schopnost řídit ekonomiku a zvládat finanční krize. Když ale Velké zklidnění metastazovalo ve Velkou recesi, na světlo vyšly fatální nedostatky konvenčního myšlení. Jedním z nejzřetelnějších bylo, jak žalostně jsme dokázali pochopit vazby mezi finanční soustavou a širší ekonomikou – stejně jako vazby mezi zeměmi.