0

Nová naděje ohledně změny klimatu

Svět udělal důležitý krok k regulaci změny klimatu, když během globálních jednání v Indonésii tento měsíc odsouhlasil Balijský akční plán. Ten sice snad nevypadá nijak významně, neboť svět v zásadě nezavázal ke konkrétním činům, nýbrž k dalším rozhovorům, ale já jsem ze tří důvodů optimistický.

Zaprvé, svět byl natolik jednotný, že donutil Spojené státy skoncovat s jejich neústupností. Zadruhé, přijatý plán se vyznačuje rozumnou rovnováhou ohledů. A zatřetí, realistická řešení jsou dosažitelná, což světu umožní zkombinovat hospodářský rozvoj s regulací skleníkových plynů.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Prvním krokem na Bali bylo prolomit bezvýchodnost, která globální reakci na změny klimatu ochromovala od podepsání Kjótského protokolu před deseti lety. Tentokrát se svět sjednotil, a dokonce nespokojeně hučel na hlavní vyjednavačku USA, dokud nezměnila svůj postoj a Balijský akční plán nepodepsala. Rovněž se zdá, že končí neochota hlavních rozvojových zemí jako Čína a Indie jakýkoli plán podepsat, ačkoliv bude třeba vykonat ještě značné množství práce, než bude vytvořena globální dohoda, s níž budou moci souhlasit bohaté i chudé země.

Takový pokrok si vyžádá nalezení rovnováhy mezi mnoha ohledy. Zaprvé musíme stabilizovat skleníkové plyny, abychom zabránili nebezpečnému narušení klimatické soustavy člověkem – což je klíčový cíl Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu z roku 1992, na jejímž základě jednání na Bali probíhala. Zadruhé musíme při tomto úsilí ponechávat prostor pro pokračující rychlý hospodářský rozvoj a potírání chudoby. Chudé země nechtějí a nepřijmou systém regulace klimatu, který by je odsuzoval k pokračující chudobě. Zatřetí musíme jednotlivým zemím pomoci s adaptací na změnu klimatu, která už probíhá a v budoucnosti zintenzivní.

Balijský akční plán pojmenovává všechny tři problémy. Jeho hlavním bodem je ustavit Ad hoc pracovní skupinu k dosažení podrobné celosvětové dohody do roku 2009, která stanoví „měřitelné, vykazatelné a ověřitelné“ závazky ke snižování emisí skleníkových plynů. Takové závazky se mají činit v kontextu „udržitelného rozvoje“, což znamená, že „ekonomický a společenský rozvoj a potírání chudoby jsou globální priority“. Plán také vyzývá k přenosu znalostí, které by chudým zemím umožnily přijmout ekologicky šetrné technologie.

Velkou otázkou je samozřejmě to, zda lze dosáhnout stabilizace skleníkových plynů, setrvalého hospodářského rozvoje a adaptace na změnu klimatu zároveň. Při využití našich současných technologií to možné není; ale pokud vyvineme a neprodleně zavedeme nové technologie, jež máme vědecky nadosah, pak to možné je.

Nejdůležitější výzvou je snížit a nakonec téměř eliminovat emise oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv, jako jsou ropa, zemní plyn a uhlí. Tato paliva jsou srdcem moderní světové ekonomiky, neboť dodávají kolem čtyř pětin světové komerční energie. Těchto emisí je možné se zbavit buď přechodem na obnovitelné zdroje energií, nebo snížením emisí z fosilních paliv.

Klíčovým postřehem je to, že zhruba 75% našich fosilních paliv se využívá jen k několika účelům: k výrobě elektřiny a tepla v elektrárnách, k pohonu automobilů, vytápění budov a energetickému zajištění několika klíčových průmyslových odvětví, jako jsou rafinerie, petrochemické závody, cementárny a ocelárny. V každém z těchto sektorů potřebujeme nové, ekologicky šetrné technologie.

Elektrárny například mohou přejít na sluneční energii anebo oxid uhličitý, který při použití fosilních paliv produkují, zachytávat a bezpečně ukládat – stejně jako velké továrny. Automobily lze konstruovat tak, aby byly díky hybridní technologii kombinující energii z akumulátorů a z benzinu účinnější. U budov lze snižovat jejich nároky na výtápění kvalitnější izolací nebo přechodem od topného oleje k elektřině vyráběné čistými technologiemi.

Podle nejlepších ekonomických a technických odhadů platí, že kdyby každý z klíčových sektorů hospodářství v nadcházejících desetiletích vyvinul a zavedl ekologicky šetrné technologie, svět by dokázal uhlíkové emise dramaticky snížit za méně než 1% ročního globálního důchodu, čímž by předešel dlouhodobé újmě, která by vyšla mnohem dráž. Jinými slovy, svět může skloubit hospodářský růst s klesajícími emisemi oxidu uhličitého. A bohaté země si budou moci dovolit chudým zemím pomoci s úhradou nových, čistějších technologií.

Abychom do roku 2009 dosáhli dohody, musíme vykročit za dnešní obecnosti, jimiž se bohaté a chudé země dohadují, kdo nese za změnu klimatu vinu a kdo by měl uhradit náklady. Budeme potřebovat skutečný globální plán podnikání, který podrobně ozřejmí, jak se budou nové technologie na celém světě urychleně vyvíjet, testovat a zavádět. Musíme zajistit, aby všechny země přijaly ověřitelnou strategii ekologicky šetrných technologií a aby bohaté země splnily slib zahrnutý v Balijském akčním plánu, že poskytnou „finanční a jiné pobídky“, jimiž chudým státům zavedení nových technologií umožní.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

V situaci, kdy náš svět postihuje tolik krizí, se možná prosazuje cynický pohled, že další v řadě globálních konferencí neudělala o mnoho víc, než že se zavázala k dalším rozhovorům. Věnujme ale raději pozornost povzbudivému poselství: 190 zemí se shodlo na smysluplném plánu a věda a technika, o něž se opírá, nám dávají realistické naděje na jeho splnění.

Před námi je ještě velice mnoho náročné práce, ale situace se v důsledku rokování na Bali zlepšila. Nastává čas vyhrnout si rukávy a uskutečnit to, co jsme si slíbili.