NEW YORK: Začnu rovnou varováním: nepodléhejte novodobé zlaté horečce. Kdo byl ve Spojených státech někdy marketinkovým ředitelem, může se postavit na roh hlavní ulice v Palu Altu v Silicon Valley a bez problémů tam zakrátko získat pětadvacet milionů dolarů na internetovou stránku o siamských kočkách. (Za další týden by někdo další spustil stránku o kočkách perských.) Stejně tak se kdokoli z finančního sektoru může vykašlat na perspektivní místo u Citibank, získat tři společníky, z nichž aspoň jeden umí programovat, a bez větších potíží dá dohromady sto milionů dolarů na investici do internetu. Tito lidé si totiž navzájem prodávají nápady. Ceny letí nahoru a oni se na znak uznání plácají po zádech.
Vzbuzuje to hrůzu. Vzniká jen málo reálné hodnoty. Představme si, že dvacet firem spustí na internetu stránku o kočkách. Každá z nich bude počítat s dvacetiprocentním podílem na trhu. Jen si to pořádně spočítejte: nemůže to fungovat! Čili přesto, že nástup obchodního kapitálu pro investice na internetu mimo severní Ameriku vítám, mám strach. Dokážu si představit, že se budou opakovat stejné pošetilosti. Tři pašáci – a jejich jména neřeknu, protože na mě neučinili pražádný dojem – se rozhodli založit podnikatelský kapitálový fond pro investování do moderních technologií v Evropě; vědí, že snadno dají dohromady sto milionů dolarů.
Dokonce lidé, kteří kdysi investovali do ruské ropy a ruských oceláren, jdou s proudem. Od jednoho z nich, Borise Jordana, jsem nedávno dostala fax, kde mi píše, že zakládá kapitálový fond pro investice do evropských moderních technologiích, a zda bych pro něj nechtěla pracovat. Takže z dob, v nichž byl nedostatek podnikatelského kapitálu a nedostatek zájmu, se pomaličku přesouváme k bodu, kde ho je habaděj.
NEW YORK: Začnu rovnou varováním: nepodléhejte novodobé zlaté horečce. Kdo byl ve Spojených státech někdy marketinkovým ředitelem, může se postavit na roh hlavní ulice v Palu Altu v Silicon Valley a bez problémů tam zakrátko získat pětadvacet milionů dolarů na internetovou stránku o siamských kočkách. (Za další týden by někdo další spustil stránku o kočkách perských.) Stejně tak se kdokoli z finančního sektoru může vykašlat na perspektivní místo u Citibank, získat tři společníky, z nichž aspoň jeden umí programovat, a bez větších potíží dá dohromady sto milionů dolarů na investici do internetu. Tito lidé si totiž navzájem prodávají nápady. Ceny letí nahoru a oni se na znak uznání plácají po zádech.
Vzbuzuje to hrůzu. Vzniká jen málo reálné hodnoty. Představme si, že dvacet firem spustí na internetu stránku o kočkách. Každá z nich bude počítat s dvacetiprocentním podílem na trhu. Jen si to pořádně spočítejte: nemůže to fungovat! Čili přesto, že nástup obchodního kapitálu pro investice na internetu mimo severní Ameriku vítám, mám strach. Dokážu si představit, že se budou opakovat stejné pošetilosti. Tři pašáci – a jejich jména neřeknu, protože na mě neučinili pražádný dojem – se rozhodli založit podnikatelský kapitálový fond pro investování do moderních technologií v Evropě; vědí, že snadno dají dohromady sto milionů dolarů.
Dokonce lidé, kteří kdysi investovali do ruské ropy a ruských oceláren, jdou s proudem. Od jednoho z nich, Borise Jordana, jsem nedávno dostala fax, kde mi píše, že zakládá kapitálový fond pro investice do evropských moderních technologiích, a zda bych pro něj nechtěla pracovat. Takže z dob, v nichž byl nedostatek podnikatelského kapitálu a nedostatek zájmu, se pomaličku přesouváme k bodu, kde ho je habaděj.