Naše globální potřeba energetické spolehlivosti nás k sobě váže stejně jistě jako globální síť, která ji zajišťuje; selhání v jedné části naší sítě bude mít zákonitě dopad na všechny. Lokální zájmy a přetrvávající konflikty, které obkročmo sedí na našich sítích, a to včetně zatím nevyřešené otázky dodávek ruského plynu na Ukrajinu a do Evropy, znovu vyvolaly strašáka využívání energie jako zbraně za účelem získání politické páky. Otázka energetické bezpečnosti figurovuje na prvním místě agendy během setkání skupiny G8, které v Petrohradu hostí prezident Vladimir Putin. Členové G8 správně identifikovali klíčovou ekonomickou otázku, totiž vzájemnou závislost v energetické oblasti, a nyní je čas na soustředěné multilaterální angažmá v této otázce.
Zdá se, že pro některé země, jimž se dostalo požehnání v podobě obrovských zásob ropy a zemního plynu, je využívání vývozu energie k odměňování přátel a trestání protivníků lákavou možností. Dnes je však pravděpodobnější, že se tato politika ukáže jako rozvratná pro přítele i protivníka a zároveň zničující pro země, které tomuto pokušení podléhají. Energetická embarga se všeobecně ukázala jako kontraproduktivní. Růsty cen, jež následovaly po ropných embarzích Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) v 70. letech, byly neudržitelné a vedly ke konzervačním snahám a expanzi produkce mimo rámec OPEC. V důsledku toho během dvanácti let po embargu z období 1973-1974 ostře poklesl podíl OPEC na světovém vývozu ropy.
Zkušenost nás učí, že průhlednost a cenová stabilita jsou v zájmu všech. Uplatňování těchto zásad při současném podněcování rozvoje globálních trhů je nezbytné pro vyšší celkové růstové vyhlídky světové ekonomiky. Když tedy Rusko počátkem tohoto roku usilovalo o čtyřnásobné zvýšení vývozních cen plynu na Ukrajinu, argumentovalo tím, že pouze požaduje tržní sazby. Toto tvrzení se zdálo fér a na krátkou dobu skutečně zapůsobilo na některé politiky a investory, kteří nebyli plně obeznámeni se situací.
Naše globální potřeba energetické spolehlivosti nás k sobě váže stejně jistě jako globální síť, která ji zajišťuje; selhání v jedné části naší sítě bude mít zákonitě dopad na všechny. Lokální zájmy a přetrvávající konflikty, které obkročmo sedí na našich sítích, a to včetně zatím nevyřešené otázky dodávek ruského plynu na Ukrajinu a do Evropy, znovu vyvolaly strašáka využívání energie jako zbraně za účelem získání politické páky. Otázka energetické bezpečnosti figurovuje na prvním místě agendy během setkání skupiny G8, které v Petrohradu hostí prezident Vladimir Putin. Členové G8 správně identifikovali klíčovou ekonomickou otázku, totiž vzájemnou závislost v energetické oblasti, a nyní je čas na soustředěné multilaterální angažmá v této otázce.
Zdá se, že pro některé země, jimž se dostalo požehnání v podobě obrovských zásob ropy a zemního plynu, je využívání vývozu energie k odměňování přátel a trestání protivníků lákavou možností. Dnes je však pravděpodobnější, že se tato politika ukáže jako rozvratná pro přítele i protivníka a zároveň zničující pro země, které tomuto pokušení podléhají. Energetická embarga se všeobecně ukázala jako kontraproduktivní. Růsty cen, jež následovaly po ropných embarzích Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) v 70. letech, byly neudržitelné a vedly ke konzervačním snahám a expanzi produkce mimo rámec OPEC. V důsledku toho během dvanácti let po embargu z období 1973-1974 ostře poklesl podíl OPEC na světovém vývozu ropy.
Zkušenost nás učí, že průhlednost a cenová stabilita jsou v zájmu všech. Uplatňování těchto zásad při současném podněcování rozvoje globálních trhů je nezbytné pro vyšší celkové růstové vyhlídky světové ekonomiky. Když tedy Rusko počátkem tohoto roku usilovalo o čtyřnásobné zvýšení vývozních cen plynu na Ukrajinu, argumentovalo tím, že pouze požaduje tržní sazby. Toto tvrzení se zdálo fér a na krátkou dobu skutečně zapůsobilo na některé politiky a investory, kteří nebyli plně obeznámeni se situací.