John Moore/Getty Images

Migrační dilema

PRINCETON – Nejsrdceryvnější mediální zpráva uplynulého měsíce zobrazovala plačící děti, které na americko-mexických hranicích oddělili od rodičů. Americký prezident Donald Trump, který toto rozdělování původně hájil, podlehl tlaku veřejnosti a podepsal exekutivní příkaz, jímž tuto praxi ukončil. Také v Evropě se imigranti dostali do titulků, když nová populistická vláda v Itálii odmítla přijmout loď Aquarius se 629 potenciálními imigranty a stejně se zachovala Malta. Na pozadí této události proběhl v Bruselu summit Evropské unie, z něhož vzešel kompromis o ochraně evropských hranic a screeningu přijíždějících migrantů.

Před necelými třemi lety, kdy přes hranice EU proudilo každý měsíc více než 100 000 uchazečů o azyl, prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová: „Základní právo na azyl pro politicky perzekvované osoby nezná horní hranici.“ Dodala, že se to týká „uprchlíků, kteří k nám přicházejí z pekla občanské války“.

Merkelová přetavila tato slova v činy. V roce 2015 registrovalo Německo 890 000 uchazečů o azyl a během osmnácti měsíců od 1. září 2015 přijalo více než 600 000 uchazečů. Bylo zjevné, že integrace tolika nově příchozích osob z naprosto odlišného kulturního prostředí bude obtížný úkol, ale Merkelová použila dnes již slavný výrokWir schaffen das“ („My to zvládneme“). Žádný jiný čin jakéhokoliv německého vůdce, dokonce ani spontánní rozhodnutí Willyho Brandta pokleknout v roce 1970 před pomníkem hrdinů povstání ve varšavském ghettu, nedistancovalo Německo rázněji od jeho rasistické minulosti.

Minulý měsíc, den před bruselskou schůzkou, promluvila Merkelová výrazně jinak: sdělila německému parlamentu, že Evropa se potýká s mnoha výzvami, avšak „otázka migrace by se mohla stát tématem, jenž určí osud Evropské unie“.

Důvody této změny důrazu jsou zjevné. Necelé dva měsíce poté, co Merkelová prosazovala neomezené právo na azyl, vynesli polští voliči k moci protiimigrační Právo a spravedlnost. V následujícím roce rozhodli britští voliči o odchodu z EU a v USA byl zvolen Trump.

Tento trend pokračoval i v roce 2017. Z květnových předčasných voleb v Rakousku vzešla koaliční vláda zahrnující krajně pravicovou Svobodnou stranu Rakouska. A v zářijových parlamentních volbách v Německu zaznamenala Křesťanskodemokratická unie Angely Merkelové ztrátu osmi procentních bodů, přičemž protiimigrační Alternativa pro Německo, která do té doby nikdy nezískala křeslo v Bundestagu, se stala třetí největší stranou v zemi.

Subscribe now

Exclusive explainers, thematic deep dives, interviews with world leaders, and our Year Ahead magazine. Choose an On Point experience that’s right for you.

Learn More

Letošní březnové parlamentní volby v Itálii vedly ke vzniku koaliční vlády, jejíž dominantní osobností bude zřejmě Matteo Salvini z krajně pravicové Ligy – muž, který jako ministr vnitra odmítl bezpečné zakotvení lodi Aquarius. Posledním a nejpředvídatelnějším výsledkem pak bylo vítězství Viktora Orbána, autoritářského a protiimigračně založeného maďarského premiéra, který se udržel ve funkci a zachoval své straně Fidesz – v koalici s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou – dvoutřetinovou většinu v parlamentu.

V každém z těchto výsledků sehrála migrace nějakou roli – možná i rozhodující. To je tragické nejen pro potenciální imigranty, ale pro celý svět. Všichni reagujeme na pláč dětí, jež Trumpova imigrační politika odtrhla od rodičů. Nemůžeme však slyšet pláč dětí, které jdou do postele hladové, protože kvůli neschopnosti bohatých zemí řešit klimatické změny ustaly deště, které jejich rodiče potřebují k pěstování plodin nutných k jejich nasycení.

Tyto děti ani jejich rodiče nebudou moci žádat o azyl v zemích zodpovědných za klimatické změny. Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků totiž definuje uprchlíky jako osoby, které se nemohou či nechtějí vrátit do své země kvůli opodstatněnému strachu z perzekuce z důvodu „rasy, náboženského přesvědčení, státní příslušnosti, členství v určité společenské skupině či politických názorů“. Úmluva neobsahuje požadavek přijímat ekonomické uprchlíky a na osoby prchající před klimatickými změnami její autoři nemysleli.

Je příliš brzy na posouzení, kolik škod vlády nepřátelské k imigrantům – a skeptické vůči klimatickým změnám, EU a Organizaci spojených národů – nakonec napáchají. Důsledky sílícího nacionalismu však vidíme už dnes v obchodních válkách rozpoutaných Trumpovou administrativou. Populistické vlády v Maďarsku a Polsku mění ústavy svých zemí způsobem, jenž podkopává demokracii. Trump nedokáže americkou ústavu pozměnit, ale může jmenovat Nejvyšší soud, který změní její výklad, což může být ve výsledku totéž.

Počet imigrantů přijíždějících bez povolení do Evropy se dnes snížil na úroveň před rokem 2015, takže můžeme doufat, že se vrátí i politika z doby před rokem 2015. V politice však nezáleží na realitě, nýbrž na jejím vnímání a nedávné volby v Maďarsku a Itálii naznačují, že pokles počtu imigrantů se na něm zatím nijak neprojevil.

Političtí lídři, kteří se chtějí chovat k uchazečům o azyl a dalším aspirujícím imigrantům humánně, dnes narážejí na strašlivé morální dilema. Buď zajdou příliš daleko směrem k přísnějším hraničním kontrolám, aby omezili veřejnou podporu krajně pravicových stran, anebo riskují, že ztratí nejen tuto bitvu, ale i všechny ostatní hodnoty, pro které jsou protipřistěhovalecké vlády hrozbou. V kontextu turbulentních tří posledních let v Evropě je prohlášení Merkelové z roku 2015 příkladem inspirativní hodnoty tvrzení, že práva jsou nedotknutelná, ale zároveň i důvodem, proč musí mít práva v krajním případě určitý strop.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/yu2ea0J/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.