Modelová irská krize

DUBLIN – Irsko se před nedávnem vymanilo ze sevření rámce „sanace výměnou za úsporná opatření“, který velká trojka (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond) vytvořila pro zadlužené členské státy eurozóny, a stojí v čele hospodářského zotavení měnové unie. Evropští politici včetně bývalého prezidenta ECB Jeana-Claudea Tricheta již dali najevo, že sveřepá irská oddanost úsporným opatřením je modelovým příkladem pro ostatní.

Skutečně? Není to tak dávno, co byl i hospodářský zázrak Irska pokládán za modelový příklad – časopis Economist ho v roce 1997 velebil jako „zářící světlo Evropy“ –, který přitahoval tak rozmanité a vzdálené obdivovatele, jakými byli Čína a Izrael. Poté se z Irska stal modelový příklad, jak neřešit realitní bublinu a následně bankovní krizi. A přestože je opuštění programu velké trojky nepochybně úspěchem, zvláště pokud ho porovnáme s neveselými vyhlídkami země koncem roku 2010, nikdo by neměl toužit po tom, čím si Irsko prošlo.

Většina občanů Irska by také odmítla představu, že jejich země je vzorným pacientem úsporných opatření. Skutečnost, že Irsko znovu přišlo do módy, je odrazem zmatku v ekonomickém myšlení politiků eurozóny a pošetilého napodobování napříč mozkovými trusty a mezinárodními institucemi. Poctivý socioekonomický model by měl být založen na zakořeněném „způsobu práce“ – natolik zakořeněném, že jeho zopakování jinde by mělo být téměř nemožné, podobně jako je tomu u vyzdvihovaného severského modelu.

https://prosyn.org/pacBV4rcs