7

Možnosti pro Evropu

STANFORD – Mnozí Evropané dospěli k přesvědčení, že už přestáli hospodářskou a finanční bouři. Deficity a dluh se v posledních dvou letech stabilizovaly. Výnosy ze suverénního dluhu slabých ekonomik na okraji eurozóny prudce klesly. Portugalsko a Irsko opustily sanační programy. Diskuse o vystoupení Řecka z eurozóny zeslábly.

To všechno je pravda, ale je tu jeden velký háček: hospodářský růst v Evropské unii zůstává neduživý. HDP v Nizozemsku a Itálii v posledním čtvrtletí klesl a francouzský HDP se sotva hnul z místa. Prognostici upravují odhady pro rok 2014 směrem dolů a růst eurozóny má podle nich meziročně dosáhnout pouhé 1%. Nezaměstnanost v eurozóně jako celku zůstává na závratných 11,6%, zatímco ve Spojených státech činila v nejhorším období velké recese 10%. V Řecku a ve Španělsku přitom míra nezaměstnanosti přesahuje 25% – a mezi mladými lidmi je ještě vyšší.

Evropskou ekonomiku dál svazují tři problémy – suverénní dluh, euro a rozkolísané banky –, a to navzdory několika novým politickým opatřením: Evropskému stabilizačnímu mechanismu (ESM), politice Evropské banky spočívající ve snadno dostupných penězích a držení suverénního dluhu a listopadovému převzetí dohledu ECB nad zhruba 130 největšími bankami působícími v celé eurozóně. Žádná z těchto reforem však nepostačovala k obnově silnějšího růstu, který Evropa zoufale potřebuje.

Odrazem všeobecné ekonomické nespokojenosti je i nedávná politická nestabilita. Květnové volby do Evropského parlamentu šokovaly evropské elity, neboť v mnoha zemích zaznamenaly silné zisky krajně pravicové strany, euroskeptici všeho druhu, a dokonce i levičáci, k čemuž zčásti přispěla frustrace obyvatel z koncentrace moci v rukou Evropské komise. Velká Británie možná směřuje k referendu o členství v EU v roce 2017, nebudou-li revidovány některé podmínky jejího členství.