Život s nejistotou

Často mi nešlo do hlavy, proč Karl Popper zakončil vzrušující závěr prvního dílu knihy Otevřená společnost a její nepřátelé touto větou: „Musíme jít dál do neznáma, nejistoty a nebezpečí a s veškerým svým rozumem usilovat jak o bezpečí, tak o svobodu." Cožpak svoboda nestačí? Proč klást bezpečí této nejvyšší hodnotě na roveň?

Pak si člověk uvědomí, že Popper dílo psal v posledních letech druhé světové války. Rozhlédneme-li se po světě roku 2004, začneme Popperovu pohnutku chápat: svoboda sice vždy znamená žít s rizikem, avšak není-li zajištěna bezpečnost, riziko představuje pouze hrozby, nikoliv příležitosti.

Příkladů je všude dost. Situace v Iráku nemusí být tak špatná, jak se z denního zpravodajství o bombových útocích jeví; je však jasné, že v zemi k žádnému trvalému pokroku směrem k liberálnímu řádu bez zajištění základní bezpečnosti nedojde. Afghánistánský případ je ještě složitější, přesto tu platí totéž. Kdo a jak ale zajišťuje bezpečnost?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

Log in

http://prosyn.org/ylaj6Nx/cs;