George W. Bush napáchal v hospodářské politice USA více škody než kterýkoliv jiný prezident v americké historii a překonal i svého učitele Ronalda Reagana. Během pouhých tří let v úřadu zničil křehký politický konsensus, jehož vybudování trvalo celé desetiletí a jehož opětovné vytvoření si může vyžádat dalších deset let. Přitom Bush ohrozil dlouhodobé ekonomické zdraví a sociální stabilitu Ameriky. Poněvadž dlouhodobé rozpočtové otázky, které USA tak špatně zvládají, nejsou nikterak specifické, mohou si z fiskálních přehmatů Ameriky vzít důležité ponaučení také další země.
Hlavní problém fiskální politiky spočívá v tom, že politici si mohou snadno dočasně zvýšit popularitu snížením daní a zvýšením veřejných výdajů, přičemž vytvářejí mohutný veřejný dluh a jeho splácení odkládají do budoucna. Tento trik lze uplatňovat několik let, ale rozpočtové schodky a rostoucí veřejný dluh si dříve či později vynutí bolestný obrat politiky. Cynický politik si přesto může koupit znovuzvolení, a než se dostaví krize, může už být ve výslužbě.
Člověk by si myslel, že po stovkách podobných ukázek fiskální nezodpovědnosti po celém světě za poslední desetiletí již budou voliči na podobné triky alergičtí. Bush ho však přesto předvádí znovu a kupuje si popularitu nadělováním mohutných daňových škrtů při současném růstu vojenských výdajů, a dokonce i výdajů na školství a zdravotnictví. Výsledkem je rozpočtový deficit odpovídající více než pěti procentům HDP.
George W. Bush napáchal v hospodářské politice USA více škody než kterýkoliv jiný prezident v americké historii a překonal i svého učitele Ronalda Reagana. Během pouhých tří let v úřadu zničil křehký politický konsensus, jehož vybudování trvalo celé desetiletí a jehož opětovné vytvoření si může vyžádat dalších deset let. Přitom Bush ohrozil dlouhodobé ekonomické zdraví a sociální stabilitu Ameriky. Poněvadž dlouhodobé rozpočtové otázky, které USA tak špatně zvládají, nejsou nikterak specifické, mohou si z fiskálních přehmatů Ameriky vzít důležité ponaučení také další země.
Hlavní problém fiskální politiky spočívá v tom, že politici si mohou snadno dočasně zvýšit popularitu snížením daní a zvýšením veřejných výdajů, přičemž vytvářejí mohutný veřejný dluh a jeho splácení odkládají do budoucna. Tento trik lze uplatňovat několik let, ale rozpočtové schodky a rostoucí veřejný dluh si dříve či později vynutí bolestný obrat politiky. Cynický politik si přesto může koupit znovuzvolení, a než se dostaví krize, může už být ve výslužbě.
Člověk by si myslel, že po stovkách podobných ukázek fiskální nezodpovědnosti po celém světě za poslední desetiletí již budou voliči na podobné triky alergičtí. Bush ho však přesto předvádí znovu a kupuje si popularitu nadělováním mohutných daňových škrtů při současném růstu vojenských výdajů, a dokonce i výdajů na školství a zdravotnictví. Výsledkem je rozpočtový deficit odpovídající více než pěti procentům HDP.