Poučení z Libanonu

NEW YORK – Poté, co jsme minulý týden sledovali pád libanonské vlády, lze jen těžko nemyslet na úsilí o vybudování stabilního Iráku. Obě země mají mnoho společného. Obě jsou rozkolísanými demokraciemi, kde může jakákoliv politická otázka vyvolat nejen intenzivní debatu, ale i hrozbu násilí.

Obě země mají relativní svobodu slova, přinejmenším ve srovnání se svými arabskými sousedy, a také vějíř politických stran, které jsou vždy připraveny tuto svobodu využít. A oběma zemím hrozí vyšší riziko manipulace zvenčí než jiným státům v regionu.

Irák a Libanon se také řadí k etnicky a nábožensky nejrozmanitějším zemím v arabském světě. Ačkoliv Libanon několik desítek let neprovedl spolehlivé sčítání lidu, předpokládá se, že jeho obyvatelstvo tvoří zhruba 30% sunnitských muslimů, 30% šíitských muslimů a 30% křesťanů, přičemž zbytek představují drúzové a další skupiny. V Iráku žije asi 60% šíitů, 20% tvoří sunnitští Arabové a 20% Kurdové, z nichž je většina sunnitů. V obou zemích požadují zástupci každé z těchto skupin značný politický vliv.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/4RrR3VD/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.