0

Kremelské „škatule, hejbejte se“

Už je tady zase – ruská předvolební sezona, kdy se premiéři mění jako ve hře „škatule, hejbejte se“. Předpokládá se, že příštím ruským prezidentem se stane ten z nich, který zůstane sedět v křesle jako poslední.

Boris Jelcin vystřídal na sklonku svého funkčního období nejméně půltucet premiérů a stále hledal toho, jenž by zajistil bezpečnost nejen nově zrozené ruské demokracii a tržní ekonomice, ale i jeho „rodině“ a bohatství, které tato rodina během jeho vlády nashromáždila. Mužem, jenž zůstal sedět v křesle po posledním kole, byl samozřejmě Vladimir Putin.

Tentokrát je to Putin, kdo vypíná hudbu – nejprve odstavil Michaila Fradkova a rozpustil vládu, která mu sloužila po celé druhé funkční období, aby se připravil na blížící se prosincové parlamentní volby a na prezidentské volby plánované na březen 2008. V roce 1999 si Jelcin vybral Putina, v té době málo známého šéfa FSB (nástupkyně KGB). Putin se zase rozhodl povýšit neméně tajemného Viktora Zubkova, ředitele Federální služby pro finanční dohled (známé též jako agentura pro „finanční špionáž“).

Navzdory této podobnosti se zdá, že důvody v pozadí obou rozhodnutí byly poněkud odlišné. Jelcinova volba Putina – paradoxně podpořená Borisem Berezovským, prominentním ruským oligarchou a Jelcinovým poradcem, který dnes žije v londýnském exilu jako Putinův nepřítel na život a na smrt – byla založena na jeho přesvědčení, že tento tichý aparátčík je v srdci demokrat, byť v minulosti působil jako agent KGB. Putin byl koneckonců chráněncem Anatolije Sobčaka, liberálního starosty Petrohradu v době pádu komunismu.