Krátkozrakost evropského pohledu shora dolů

MNICHOV – Francouzský státník Georges Clemenceau proslul výrokem, že „generálové vždy vedou minulou válku“. Totéž bychom dnes, v dozvucích krize eura, mohli říct o Evropské unii, která se chce opřít o pevnější institucionální základ.

EU prochází zásadními změnami, z nichž mnohé unikají větší pozornosti, vzhledem k převažující soustředěnosti na velké reformy prováděné shora dolů. Evropští činitelé jako by změny nevnímali, nemají-li podobu eurobondů, nových evropských smluv či zvratů v politice německé kancléřky Angely Merkelové. Existují však pádné důvody pro drobné kroky vycházející z tržních mechanismů.

Posedlost Evropy reformami prováděnými shora vychází z převládajících rozborů příčin krize eura. Většina lidí v Německu, Nizozemsku a Finsku destabilizaci eurozóny a následně EU dává za vinu přemrštěným veřejným výdajům a nedostatečné regulaci v zemích jako Řecko, Španělsko a Kypr.

Poněkud jemnější analýza má za to, že za problematické výdaje těchto zemí nese odpovědnost samotné euro. Uniformní měnová politika Evropské centrální banky vytvořila v eurozóně destabilizační nevyváženosti. V jižní Evropě, kde vlády i domácnosti díky laciným úvěrům hýřily, byly úrokové sazby příliš nízké, zatímco v Německu, už beztak zatíženém břemenem znovusjednocení, byly jistě příliš vysoké.

Jestliže euro tyto nevyváženosti vyvolalo, pokračuje tato argumentace, řešení na úrovni jednotlivých zemí nestačí. Jedinou možností Evropy je opravit a upevnit měnovou unii prostřednictvím bankovní, fiskální a politické unie.

Bankovní unie je skutečně zapotřebí k prolomení bludného kruhu slabých bank a dluhově zatížených vlád. Dobrou zprávou je, že její obrysy jsou celkem jasné a kroky vedoucí k jejímu vytvoření už probíhají, třebaže tempo je velice pomalé.

For just $1, you can unlock a three-month trial subscription to PS Digital.
PS_Digital_1333x1000_Trial-Offer_June-7-2024

For just $1, you can unlock a three-month trial subscription to PS Digital.

With your trial Digital subscription, you would enjoy full access to our suite of subscriber-exclusive content, the full PS archive, and all of the newest insights from PS contributors on economics, politics, and more.

START YOUR TRIAL NOW

Logika, o niž se opírá fiskální unie, je však kalnější – už proto, že její zastánci zatím příliš nevysvětlili, co taková unie přesně znamená. V důsledku by přinesla mnohem větší rozpočet EU, financovaný nejspíš určitým celoevropským zdaněním, a dále eurozónou zaštítěné pojištění proti nezaměstnanosti a mechanismus mutualizace dluhu, jako jsou eurobondy.

Centralizace finančních a fiskálních pravomocí by vyžadovala posílení zodpovědnosti na evropské úrovni. K tomu by byla nutná politická unie s přímo volenými evropskými činiteli a výrazně mocnějším Evropským parlamentem.

Není pravděpodobné, že by k tomu došlo, přinejmenším v dohledné budoucnosti. To však zřejmě nevadí až tolik, jak mnozí lidé tvrdí.

Je skutečností, že při vytváření spletitých nových institucí v reakci na události posledních pěti let hrozí riziko, že povedeme zdržovací bitvu chránící ústup z předních pozic, místo abychom hleděli vpřed s cílem zvládnout nové výzvy. Vždyť kořenem krize eurozóny byl nástup nevyvážeností vyvolaných zavedením eura a menší měrou německé znovusjednocení. Ani jedna z těchto událostí se ale nebude opakovat.

Nevyváženosti vzniklé během prvního desetiletí eura už se navíc řeší. Bolestivé korekce, jimiž jihoevropské země (a Irsko) prošly a procházejí, přinesly výrazně nižší externí schodky a klesající jednotkové mzdové náklady. Španělský vývoz dnes roste rychleji než německý. Změny, jež země jako Španělsko a Portugalsko zavádějí ve svých zákonících práce, penzijních programech a regulatorních soustavách, jsou povzbudivé. Tato zlepšení vytvoří sílící tlak na Francii a Itálii, aby jejich příkladu následovaly, což by výrazně posílilo konkurenční schopnost Evropy jako celku.

Politika v eurozóně nadto v současnosti nepřeje trvalým reformám. Krize umocnila úlohu Německa – vzhledem k jeho ekonomické velikosti a značnému externímu přebytku – a u všech ostatních vyvolala dojem slabosti. Kdyby teď Evropa měla ukout fiskální a politickou unii, dostala by kabát příliš strnule svázaný předpisy, příliš německý. Až se zbytek Evropy zotaví (a Německo pomalostí domácích reforem promrhá část své ekonomické moci), relativní síla Německa se ztenčí. EU bez příliš dominantní mocnosti by pravděpodobně vytvořila obecněji přijatelnější – a tedy trvalejší – instituce.

Jestliže minulé problémy už se řeší a příští problémy budou jiného charakteru i rozsahu, eurobondy ani unijní daně snad nejsou zapotřebí. A bez mutualizace dluhu a rozsáhlého přerozdělování bohatství není nutná politické unie – alespoň prozatím.

Tím nechci říct, že evropské instituce nepotřebovaly víc pravomocí, než měly před krizí. I bez fiskální a politické unie byly pravomoci Evropské komise posíleny o dozor nad fiskálními výdaji a dalším makroekonomickým děním – například růstem mezd a cenami realit – s potenciálem zapříčinit opětovný vznik nevyvážeností.

Také ECB, společně s národními orgány, získala pravomoc dozírat na přední banky eurozóny. Je ale také podstatné si uvědomit, že finanční trhy začaly jednat ukázněněji.

Tady je odlišnost mezi těmi, kdo mají víru v institucionální nápravu, a těmi, kdo důvěřují přístupu působícímu více zdola nahoru. Mnoho lidí, zejména ve Velké Británii a Spojených státech, je podle všeho přesvědčeno, že „vyřešit“ krizi eura znamená vrátit se do rajského stavu, v němž jsou dluhopisy všech evropských vlád stejně bezrizikovými aktivy. Podle Němců, Nizozemců a Rakušanů však rozpětí úrokových sazeb nepředstavují problém, ale součást řešení, jelikož si vynucují disciplínu přesahující nové pravomoci evropských institucí.

Nový institucionální rámec eurozóny nemusí řídit fiskální a hospodářské politiky 18 zemí. Musí být jen dostatečně pevný, aby trhům umožnil rozpoznat zneklidňující vývoj a reagovat na něj a současně nabízel skutečnou pomoc zemím, které se dočasně ocitnou ve šlamastyce. To je nejen splnitelné, to už se děje. Teď se evropské země mohou obrátit čelem k úkolu zvýšit flexibilitu a produktivitu, aby v budoucnu dokázaly lépe konkurovat.

Tento komentář je vyjádřením osobních názorů autorky.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/klkeuq2cs