US President-elect Joe Biden may have promised a “return to normalcy,” but the truth is that there is no going back. The world is changing in fundamental ways, and the actions the world takes in the next few years will be critical to lay the groundwork for a sustainable, secure, and prosperous future.
For more than 25 years, Project Syndicate has been guided by a simple credo: All people deserve access to a broad range of views by the world’s foremost leaders and thinkers on the issues, events, and forces shaping their lives. At a time of unprecedented uncertainty, that mission is more important than ever – and we remain committed to fulfilling it.
But there is no doubt that we, like so many other media organizations nowadays, are under growing strain. If you are in a position to support us, please subscribe now.
As a subscriber, you will enjoy unlimited access to our On Point suite of long reads and book reviews, Say More contributor interviews, The Year Ahead magazine, the full PS archive, and much more. You will also directly support our mission of delivering the highest-quality commentary on the world's most pressing issues to as wide an audience as possible.
By helping us to build a truly open world of ideas, every PS subscriber makes a real difference. Thank you.
MELBOURNE – Australským národním zvířetem je klokan rudý, největší ze všech klokaních druhů. Klokani figurují v erbu země, na jejích mincích, sportovních uniformách i letadlech zdejší nejoblíbenější letecké společnosti. Pohled na tato nádherná zvířata skákající krajinou ve mně při túrách po Austrálii probouzí vnímavost k tomu, že jsem v jedinečné zemi s osobitou flórou a faunou. Jak ovšem dokládá nedávný mezinárodně ceněný dokument „Klokan: Příběh lásky a nenávisti“ (pro nějž se mnou byl veden rozhovor), vztah Austrálie ke klokanům má mnohem temnější stránku.
Každý rok jsou zastřeleny miliony klokanů, v rámci největší komerční porážky suchozemských zvířat kdekoli na světě. Nikdo vlastně neví, kolik jich je usmrceno. Vlády australských států vydávají kvóty, které v posledních letech umožňovaly zabití více než pěti milionů klokanů, jenže kvóty nejsou spolehlivým ukazatelem počtu skutečně zastřelených. Na jedné straně se kvóty úplně nevyčerpávají, takže zabitých může být necelých pět milionů. Na druhé straně se nezapočítávají statisíce mláďat v kapsách klokaních samic, které jsou zastřeleny, přestože nevyhnutelně hynou. Kromě toho nikdo neví, kolik klokanů je zabito nelegálně, mimo systém kvót.
Existují dva hlavní důvody, proč se tolik klokanů zabíjí. Zaprvé se prodejem jejich masa, kůže a kožešin dají vydělat peníze. Klokany lovili a jedli původní Australané, ale mezi městskými Australany není toto maso oblíbené – průzkum zjistil, že jen 14 % jí klokaní maso alespoň čtyřikrát do roka. Často jej vyzkoušejí turisté přijíždějící do Austrálie a v nevelkém množství se vyváží, ale značná část končí v krmivech pro domácí mazlíčky. Klokaní kůže se zpracovává na useň a z kožešiny se dělají suvenýry.
We hope you're enjoying Project Syndicate.
To continue reading, subscribe now.
Subscribe
orRegister for FREE to access two premium articles per month.
Register
Already have an account? Log in