MELBOURNE – Australským národním zvířetem je klokan rudý, největší ze všech klokaních druhů. Klokani figurují v erbu země, na jejích mincích, sportovních uniformách i letadlech zdejší nejoblíbenější letecké společnosti. Pohled na tato nádherná zvířata skákající krajinou ve mně při túrách po Austrálii probouzí vnímavost k tomu, že jsem v jedinečné zemi s osobitou flórou a faunou. Jak ovšem dokládá nedávný mezinárodně ceněný dokument „Klokan: Příběh lásky a nenávisti“ (pro nějž se mnou byl veden rozhovor), vztah Austrálie ke klokanům má mnohem temnější stránku.
Každý rok jsou zastřeleny miliony klokanů, v rámci největší komerční porážky suchozemských zvířat kdekoli na světě. Nikdo vlastně neví, kolik jich je usmrceno. Vlády australských států vydávají kvóty, které v posledních letech umožňovaly zabití více než pěti milionů klokanů, jenže kvóty nejsou spolehlivým ukazatelem počtu skutečně zastřelených. Na jedné straně se kvóty úplně nevyčerpávají, takže zabitých může být necelých pět milionů. Na druhé straně se nezapočítávají statisíce mláďat v kapsách klokaních samic, které jsou zastřeleny, přestože nevyhnutelně hynou. Kromě toho nikdo neví, kolik klokanů je zabito nelegálně, mimo systém kvót.
Existují dva hlavní důvody, proč se tolik klokanů zabíjí. Zaprvé se prodejem jejich masa, kůže a kožešin dají vydělat peníze. Klokany lovili a jedli původní Australané, ale mezi městskými Australany není toto maso oblíbené – průzkum zjistil, že jen 14 % jí klokaní maso alespoň čtyřikrát do roka. Často jej vyzkoušejí turisté přijíždějící do Austrálie a v nevelkém množství se vyváží, ale značná část končí v krmivech pro domácí mazlíčky. Klokaní kůže se zpracovává na useň a z kožešiny se dělají suvenýry.
MELBOURNE – Australským národním zvířetem je klokan rudý, největší ze všech klokaních druhů. Klokani figurují v erbu země, na jejích mincích, sportovních uniformách i letadlech zdejší nejoblíbenější letecké společnosti. Pohled na tato nádherná zvířata skákající krajinou ve mně při túrách po Austrálii probouzí vnímavost k tomu, že jsem v jedinečné zemi s osobitou flórou a faunou. Jak ovšem dokládá nedávný mezinárodně ceněný dokument „Klokan: Příběh lásky a nenávisti“ (pro nějž se mnou byl veden rozhovor), vztah Austrálie ke klokanům má mnohem temnější stránku.
Každý rok jsou zastřeleny miliony klokanů, v rámci největší komerční porážky suchozemských zvířat kdekoli na světě. Nikdo vlastně neví, kolik jich je usmrceno. Vlády australských států vydávají kvóty, které v posledních letech umožňovaly zabití více než pěti milionů klokanů, jenže kvóty nejsou spolehlivým ukazatelem počtu skutečně zastřelených. Na jedné straně se kvóty úplně nevyčerpávají, takže zabitých může být necelých pět milionů. Na druhé straně se nezapočítávají statisíce mláďat v kapsách klokaních samic, které jsou zastřeleny, přestože nevyhnutelně hynou. Kromě toho nikdo neví, kolik klokanů je zabito nelegálně, mimo systém kvót.
Existují dva hlavní důvody, proč se tolik klokanů zabíjí. Zaprvé se prodejem jejich masa, kůže a kožešin dají vydělat peníze. Klokany lovili a jedli původní Australané, ale mezi městskými Australany není toto maso oblíbené – průzkum zjistil, že jen 14 % jí klokaní maso alespoň čtyřikrát do roka. Často jej vyzkoušejí turisté přijíždějící do Austrálie a v nevelkém množství se vyváží, ale značná část končí v krmivech pro domácí mazlíčky. Klokaní kůže se zpracovává na useň a z kožešiny se dělají suvenýry.