Tady nejde o ekonomiku, blázne!

Gerhard Schröder zůstane německým kancléřem, ale jeho většina v parlamentu výrazně zeštíhlela. Jeho sociální demokraté (SDP) získali 38,5 procent hlasů, stejně jako křesťanští demokraté (CDU/CSU) jeho protikandidáta Edmunda Stoibera. Hlavním důvodem Schröderova vítězství je to, že jeho koaliční partner, Strana zelených, posílil o trochu více než Svobodní demokraté (FPD), kteří by jinak téměř určitě vytvořili středopravicovou vládu s CDU/CSU.

Panna nebo orel? Vypadá to, jako by se němečtí voliči nedokázali rozhodnout a hodili si mincí. V důsledku toho SPD oslabila a SDU/CSU posílila - a teď nikdo neví, co většina Němců vlastně chce. Zatímco parlamentní většiny v dalších členských zemích EU jako Británie, Francie, Itálie či Spanělsko jsou na první pohled jasné, v Německu je to jinak. Jako by to svědčilo o jeho duševním rozpoložení: je zablokované. Volební výsledky tuto paralýzu dost možná zafixovaly na celé volební období nového parlamentu (2002-2006).

Tento výsledek už předznamenaly předchozí volby. V nich šlo o všechno možné, jen ne o skutečné a naléhavé problémy Německa. Schröder, který ještě v srpnu rozhodně na vítěze nevypadal, se zoufale snažil zbavovat se všech pro něj nebezpečných témat - konkrétně nízkého růstu a vysoké nezaměstnanosti. Nakonec se mu to podařilo, když ve své kampani finišoval na protiamerické notě a prohlašoval, že za jeho kancléřství Německo nikdy nepodpoří použití síly proti Iráku i kdyby vojenskou akci posvětila OSN.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/8C4LbH8/cs;