Může se politika poučit z dějin? Nebo podléhá osudové nutnosti opakovat tytéž chyby, navzdory hrůzným ponaučením z minulosti? Tuto prastarou filozofickou a historickou otázku opět klade nová strategie prezidenta Bushe pro Irák.
Prezident Bush zdánlivě vykročil na cestu nové politické a vojenské strategie pro válkou zmítaný Irák. Bushův nový kurz lze shrnout pod třemi titulky: více amerických vojáků, více irácké zodpovědnosti a více amerického výcviku pro více iráckých vojáků.
Aplikujeme-li tento nový plán na samotný Irák, pozornost okamžitě upoutají dvě věci: ignorovány jsou téměř všechny návrhy Bakerovy-Hamiltonovy zprávy a samotný plán – s ohledem na chaos v Iráku – je dosti zjednodušující. Ve světle nezdaru všech předchozích „nových strategií“ stabilizace Iráku jen máloco naznačuje, že právě této nejnovější „nové strategii“ se bude dařit lépe, navzdory dalším 21 tisícům vojáků USA.
Může se politika poučit z dějin? Nebo podléhá osudové nutnosti opakovat tytéž chyby, navzdory hrůzným ponaučením z minulosti? Tuto prastarou filozofickou a historickou otázku opět klade nová strategie prezidenta Bushe pro Irák.
Prezident Bush zdánlivě vykročil na cestu nové politické a vojenské strategie pro válkou zmítaný Irák. Bushův nový kurz lze shrnout pod třemi titulky: více amerických vojáků, více irácké zodpovědnosti a více amerického výcviku pro více iráckých vojáků.
Aplikujeme-li tento nový plán na samotný Irák, pozornost okamžitě upoutají dvě věci: ignorovány jsou téměř všechny návrhy Bakerovy-Hamiltonovy zprávy a samotný plán – s ohledem na chaos v Iráku – je dosti zjednodušující. Ve světle nezdaru všech předchozích „nových strategií“ stabilizace Iráku jen máloco naznačuje, že právě této nejnovější „nové strategii“ se bude dařit lépe, navzdory dalším 21 tisícům vojáků USA.