HONGKONG – Dnes už máme více než dost důkazů, že finanční soustavy, ať v Asii 90. let nebo o dekádu později ve Spojených státech a Evropě, jsou náchylné ke kolapsům. Cena za přerušení růstu a nezaměstnanost je nepřijatelně vysoká.
Absence mezinárodního konsenzu nad některými klíčovými body však nesmírně oslabí, ne-li zadusí reformu. Volný pohyb peněz, finančních trhů a lidí – a tedy svoboda uniknout regulaci a zdanění – sice může být přijatelnou, dokonce konstruktivní brzdou přílišných státních zásahů, avšak ne tehdy, jestliže deregulační soupeření ve změkčování podmínek znemožňuje přijetí nezbytných etických a prozíravých norem.
Asi nejdůležitější je soudržný, důsledný přístup k řešení bezprostředního selhávání „systematicky významných“ institucí. Daňoví poplatníci i vlády jsou unaveni zachraňováním věřitelů ze strachu z ničivých, nakažlivých důsledků krachu – když navíc finanční výpomoci pobízejí k přehnanému riskování.
HONGKONG – Dnes už máme více než dost důkazů, že finanční soustavy, ať v Asii 90. let nebo o dekádu později ve Spojených státech a Evropě, jsou náchylné ke kolapsům. Cena za přerušení růstu a nezaměstnanost je nepřijatelně vysoká.
Absence mezinárodního konsenzu nad některými klíčovými body však nesmírně oslabí, ne-li zadusí reformu. Volný pohyb peněz, finančních trhů a lidí – a tedy svoboda uniknout regulaci a zdanění – sice může být přijatelnou, dokonce konstruktivní brzdou přílišných státních zásahů, avšak ne tehdy, jestliže deregulační soupeření ve změkčování podmínek znemožňuje přijetí nezbytných etických a prozíravých norem.
Asi nejdůležitější je soudržný, důsledný přístup k řešení bezprostředního selhávání „systematicky významných“ institucí. Daňoví poplatníci i vlády jsou unaveni zachraňováním věřitelů ze strachu z ničivých, nakažlivých důsledků krachu – když navíc finanční výpomoci pobízejí k přehnanému riskování.