Íránské ano tvrdé linii

Příští prezident, jehož si zvolil Írán, stoupenec tvrdé linie a starosta Teheránu Mahmúd Ahmadínedžád, zřejmě zhorší jak vztahy se Západem, tak mezinárodní izolaci země. Z domácího pohledu se však pravděpodobně islamistickému režimu bude dařit lépe, než by se mu dařilo s umírněnějším výsledkem.

Je zřejmé, že Ahmadínedžád má skutečnou základnu podporovatelů. Avšak ty okolnosti, že kandidoval jako populista, hovořil o pomoci chudým, odsuzoval nevýkonnost vlády a vystupoval téměř jako opoziční kandidát, jsou všechny nepodstatné: byl vyvolencem režimu a nakonec se mu dostalo pomoci i proti konkurenčním kandidátům tvrdé linie.

Režim skvěle využil své příležitosti. O něco málo pragmatičtějšího Hášimího Rafsandžáního, jenž nesouhlasil s některými stávajícími politikami, proměnil v představitele „establishmentu“ a svého vlastního člověka v rebela. Vláda tudíž využila pocitů namířených proti současnému zřízení k posílení vlastní moci. Skutečnost, že minulý prezident Mohammad Chátamí byl přívržencem reformního hnutí – třebaže přívržencem neprůbojným, který nakonec ničeho nedosáhl – jen podtrhuje to, jak důkladně vládci politickou situaci obrátili.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/yNRHq0y/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.