0

Írán: poslední šance na obrat k diplomacii

Íránská krize se rychle vyvíjí děsivým směrem. Nikdo už nemůže soudně pochybovat o tom, že ctižádostí Íránu je získat potenciál jaderných zbraní. Jádro problému ovšem tkví v touze íránského režimu stát se hegemonickou islámskou a regionální mocností a vyšvihnout se tedy na roveň nejmocnějším státům světa. Právě tato ambice odlišuje Írán od Severní Koreje: zatímco Severní Korea usiluje o potenciál jaderných zbraní proto, aby se zabarikádovala ve své izolaci, metou Íránu je regionální nadvláda, ba i víc.

Írán sází na to, že mu k dosažení jeho strategického cíle pomohou revoluční změny v mocenské struktuře Středního východu. K tomuto účelu využívá Izraele a izraelsko-palestinského konfliktu, ale i Libanonu, Sýrie, jejího vlivu v oblasti Perského zálivu a především Iráku. Tato kombinace hegemonických aspirací, zpochybňování regionálního statu quo a jaderného programu je nesmírně nebezpečná.

Kdyby Írán získal jadernou bombu, nebo dokonce schopnost ji vyrobit, Izrael by to interpretoval jako zásadní ohrožení své existence, čímž by přiměl Západ, a Evropu obzvlášť, aby se přidal na jeho stranu. Evropa nemá jen historickou a morální povinnost vůči Izraeli, ale také bezpečnostní zájmy, které ji svazují se strategicky velice důležitým východním Středomořím. Navíc by byl jaderný Írán vnímán jako hrozba i dalšími svými sousedy, což by zřejmě vyvolalo regionální závody ve zbrojení a dále prohlubovalo nestabilitu oblasti. Krátce, jaderný Írán by zpochybnil elementární bezpečnost Evropy. Věřit, že Evropa by se mohla udržet mimo tento konflikt, je nebezpečná iluze.

V této krizi se hraje o hodně, což je důvodem, proč Německo, Velká Británie a Francie před dvěma lety zahájily s Íránem vyjednávání s cílem přimět jej k upuštění od snah uzavřít cyklus jaderného paliva. Tato iniciativa selhala ze dvou důvodů. Zaprvé, evropská nabídka zpřístupnit technologie a obchod, včetně mírového využití jaderných technologií, byla v nepoměru s hluboko usazeným strachem Íránu ze změny režimu na jedné straně a s jeho regionálně hegemonickými aspiracemi a touhou po globální prestiži na straně druhé. Zadruhé, katastrofická válka v Iráku pod vedením USA přivedla íránské vůdce k úsudku, že přední západní velmoc se oslabila natolik, že je závislá na dobré vůli Íránu, a že vysoké ceny ropy ještě dále zvýšily obezřetnost Západu ohledně vážné konfrontace.