Íránská krize se rychle vyvíjí děsivým směrem. Nikdo už nemůže soudně pochybovat o tom, že ctižádostí Íránu je získat potenciál jaderných zbraní. Jádro problému ovšem tkví v touze íránského režimu stát se hegemonickou islámskou a regionální mocností a vyšvihnout se tedy na roveň nejmocnějším státům světa. Právě tato ambice odlišuje Írán od Severní Koreje: zatímco Severní Korea usiluje o potenciál jaderných zbraní proto, aby se zabarikádovala ve své izolaci, metou Íránu je regionální nadvláda, ba i víc.
Írán sází na to, že mu k dosažení jeho strategického cíle pomohou revoluční změny v mocenské struktuře Středního východu. K tomuto účelu využívá Izraele a izraelsko-palestinského konfliktu, ale i Libanonu, Sýrie, jejího vlivu v oblasti Perského zálivu a především Iráku. Tato kombinace hegemonických aspirací, zpochybňování regionálního statu quo a jaderného programu je nesmírně nebezpečná.
Kdyby Írán získal jadernou bombu, nebo dokonce schopnost ji vyrobit, Izrael by to interpretoval jako zásadní ohrožení své existence, čímž by přiměl Západ, a Evropu obzvlášť, aby se přidal na jeho stranu. Evropa nemá jen historickou a morální povinnost vůči Izraeli, ale také bezpečnostní zájmy, které ji svazují se strategicky velice důležitým východním Středomořím. Navíc by byl jaderný Írán vnímán jako hrozba i dalšími svými sousedy, což by zřejmě vyvolalo regionální závody ve zbrojení a dále prohlubovalo nestabilitu oblasti. Krátce, jaderný Írán by zpochybnil elementární bezpečnost Evropy. Věřit, že Evropa by se mohla udržet mimo tento konflikt, je nebezpečná iluze.
Íránská krize se rychle vyvíjí děsivým směrem. Nikdo už nemůže soudně pochybovat o tom, že ctižádostí Íránu je získat potenciál jaderných zbraní. Jádro problému ovšem tkví v touze íránského režimu stát se hegemonickou islámskou a regionální mocností a vyšvihnout se tedy na roveň nejmocnějším státům světa. Právě tato ambice odlišuje Írán od Severní Koreje: zatímco Severní Korea usiluje o potenciál jaderných zbraní proto, aby se zabarikádovala ve své izolaci, metou Íránu je regionální nadvláda, ba i víc.
Írán sází na to, že mu k dosažení jeho strategického cíle pomohou revoluční změny v mocenské struktuře Středního východu. K tomuto účelu využívá Izraele a izraelsko-palestinského konfliktu, ale i Libanonu, Sýrie, jejího vlivu v oblasti Perského zálivu a především Iráku. Tato kombinace hegemonických aspirací, zpochybňování regionálního statu quo a jaderného programu je nesmírně nebezpečná.
Kdyby Írán získal jadernou bombu, nebo dokonce schopnost ji vyrobit, Izrael by to interpretoval jako zásadní ohrožení své existence, čímž by přiměl Západ, a Evropu obzvlášť, aby se přidal na jeho stranu. Evropa nemá jen historickou a morální povinnost vůči Izraeli, ale také bezpečnostní zájmy, které ji svazují se strategicky velice důležitým východním Středomořím. Navíc by byl jaderný Írán vnímán jako hrozba i dalšími svými sousedy, což by zřejmě vyvolalo regionální závody ve zbrojení a dále prohlubovalo nestabilitu oblasti. Krátce, jaderný Írán by zpochybnil elementární bezpečnost Evropy. Věřit, že Evropa by se mohla udržet mimo tento konflikt, je nebezpečná iluze.