Vzývání Boha a evropská ústava

V pokrokových liberálních kruzích se požadavek, aby preambule Ústavy Evropské unie zahrnovala i zmínku o Bohu, popřípadě o „křesťanských kořenech" Evropy, setkala s posměchem či přímo s pohrdáním. Taková zmínka by se prý dostala do konfliktu se společnou evropskou ústavní tradicí státní neutrality v náboženských otázkách. Kromě toho by se jednalo o prohřešek proti politickému závazku Evropy k tolerantní multikulturní společnosti. Pravdou je ovšem pravý opak: zmínka o Bohu je ústavně přípustná a politicky závazná.

Z ústavního hlediska projevuje Evropa charakteristickou bohatost. Na základě pozitivního ústavního zákona jsou všechny členské země EU vázány Evropskou konvencí o lidských právech dodržovat princip „agnostického nebo nestranného státu", jenž zaručuje svobodu náboženství i svobodu před náboženstvím. Po celé Evropě existuje v této oblasti pozoruhodná homogenita - i když v některých krajních otázkách, jako jsou nošení náboženských pokrývek hlavy ve školách či rozmisťování krucifixů, balancují různé členské země EU různým způsobem na křehké hranici mezi svobodou náboženství a svobodou před náboženstvím.

V otázce ústavního symbolismu a ikonografie je však Evropa pozoruhodně různorodá. Na jednom pólu najdeme státy jako Francie, jejichž ústava definuje stát jako sekulární ( laique ). Na opačném pólu pak figurují země jako Dánsko a Velká Británie, kde existuje státní náboženství.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/lpJzbEu/cs;