Investice do chudých

Většina lidí je přesvědčena, že svět financí nemá žádný zájem o malého člověka, totiž o lidi s nízkými nebo středně vysokými příjmy, kteří nakonec k celkovému hospodářskému výsledku přispívají jen málo. Dnešní velké společnosti a finanční kouzelníci, kteří je vedou – nebo prodávají a kupují –, mohou sice být štědří ke svým církvím, oblíbeným charitám i rodinám a přátelům, ale jejich profesionální životy charakterizuje pouze neoblomné úsilí o dosahování zisku.

Tento dojem může být z velké části pravdivý, ale ne zcela. Vezměme si Muhammada Junuse, jenž loni v říjnu získal Nobelovu cenu míru. Jeho banka Gramín, založená roku 1976 v Bangladéši, nabízí drobné úvěry jedněm z nejchudších lidí na světě a mnohým z těch, kdo si půjčí, pomůže vymanit se z chudoby. Banka vytvořila zisk a během let se rozrostla – a inspirovala podobné mikroúvěrové projekty i jinde.

Byly ale peníze Junusovým hlavním motivem? V rozhovorech prozrazuje, že jej ve skutečnosti motivoval hluboký soucit s bídou chudých v jeho vlasti. Jeho cíl vybudovat ziskový úvěrový podnik, zdá se, odrážel jeho touhu věřit v důvěryhodnost svých klientů. Snažil se v oblasti mikrofinancování vytvářet zisk proto, aby dokázal úvěrovou spolehlivost těchto opomíjených lidí, což by mu umožnilo jim nadále půjčovat.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/v6hBxGE/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.