JERUZALÉM – Šedesáté výročí Izraele přišlo a zase odešlo. Stejně tak poslední návštěva prezidenta George W. Bushe na Středním východě. Vprostřed oslav a sebeanalýz není na dohled žádný smysluplný průlom v izraelsko-palestinských vyjednáváních, uvízlých na mrtvém bodě.
Existují bezprostřední důvody tohoto stavu: vláda izraelského premiéra Ehuda Olmerta je slabá a nepopulární, zejména kvůli zpackané válce proti Hizballáhu v Libanonu roku 2006. Palestinská samospráva vedená Mahmúdem Abbásem je ještě slabší, neboť loni po násilném puči ztratila moc nad Gazou ve prospěch Hamásu.
Na palestinské straně jde o součást hlubšího fenoménu: dlouholeté neschopnosti vytvořit institucionální struktury nezbytné k budování státu. Například v letech 1936-1939 se palestinské povstání proti britské nadvládě zvrhlo v krvavou občanskou válku, v níž více Palestinců zabili jejich bratři než britská armáda nebo židovské sebeobranné síly. To se nyní v Gaze opakuje.
JERUZALÉM – Šedesáté výročí Izraele přišlo a zase odešlo. Stejně tak poslední návštěva prezidenta George W. Bushe na Středním východě. Vprostřed oslav a sebeanalýz není na dohled žádný smysluplný průlom v izraelsko-palestinských vyjednáváních, uvízlých na mrtvém bodě.
Existují bezprostřední důvody tohoto stavu: vláda izraelského premiéra Ehuda Olmerta je slabá a nepopulární, zejména kvůli zpackané válce proti Hizballáhu v Libanonu roku 2006. Palestinská samospráva vedená Mahmúdem Abbásem je ještě slabší, neboť loni po násilném puči ztratila moc nad Gazou ve prospěch Hamásu.
Na palestinské straně jde o součást hlubšího fenoménu: dlouholeté neschopnosti vytvořit institucionální struktury nezbytné k budování státu. Například v letech 1936-1939 se palestinské povstání proti britské nadvládě zvrhlo v krvavou občanskou válku, v níž více Palestinců zabili jejich bratři než britská armáda nebo židovské sebeobranné síly. To se nyní v Gaze opakuje.