4

Pohled za Junckera

LONDÝN – Zdá se, že Evropská unie se dokáže soustředit vždy jen na jeden problém. Letos v létě je to otázka, kdo vystřídá Josého Manuela Barrosa ve funkci předsedy Evropské komise. Britský premiér David Cameron se ocitl v roli velitele zadního voje, který se snaží zablokovat jmenování lucemburského arcifederalisty Jeana-Claudea Junckera.

Funkce předsedy komise je bezpochyby důležitá. Komise si udržuje monopol na navrhování nové legislativy, na jejíž charakter má předseda silný vliv. Nová legislativa je však pro Evropu v dnešní době svým způsobem luxusem. Namísto úvah o vzrušujících nových směrnicích týkajících se například požadovaných vlastností u sekaček na trávu prodávaných v EU, musí vedoucí evropští představitelé dotáhnout do konce tři naléhavé a vzájemně propojené úkoly.

První úkol je politický. V nedávných volbách do Evropského parlamentu podpořila čtvrtina voličů ve Velké Británii a ve Francii strany nepřátelské vůči další integraci a odhodlané obnovit Evropu složenou z nezávislých členských států. Dokonce i v Německu si jedna euroskeptická strana vedla překvapivě dobře. Středoleví a středopraví federalisté reagovali tím, že našli společné důvody pro zajištění většiny pro Junckera.

To není stabilní výsledek. Obhájci evropského ideálu musí navázat přímější kontakt s jeho kritiky a formulovat inspirativní vizi, místo aby strkali hlavy do písku a při každé příležitosti opakovali slova „stále těsnější unie“.