2

Přerývaná finanční integrace Evropy

LONDÝN – Silně medializované potíže portugalské Banco Espírito Santo nám letos v létě připomněly, že finanční problémy eurozóny nejsou v žádném případě vyřešené. Za problémy této banky bezpochyby stojí idiosynkratické faktory pramenící z její provázanosti s jinými částmi impéria rodiny Espírito Santových. Když však banka ohlásila pololetní ztrátu ve výši 3,6 miliardy eur, náhlý kolaps důvěry byl alarmující a nervózní investoři si kladou otázku, zda podobné časované bomby netikají i jinde.

Zraky všech se nyní upírají na posouzení kvality aktiv Evropskou centrální bankou, které má být dokončeno během příštích dvou měsíců. Toto posouzení představuje klíčový prvek „všeobecného hodnocení“ evropských bank, než ECB v listopadu formálně převezme zodpovědnost za dohled nad více než osmdesáti procenty bankovní soustavy v eurozóně.

ECB si docela rozumně přeje, aby se před tímto převzetím vytáhli ze skříní všichni potenciální kostlivci – a aby tak vina nepadla na ni. Můžeme doufat, že jakmile vypadnou ze hry národní dohlížitelé, kteří často mívají sklon vykreslovat instituce svých zemí v růžových barvách, bude hodnocení zdravější než předchozí zátěžové testy prováděné pod patronací Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA). Tyto testy na rozdíl od obdobných zkoušek ve Spojených státech nedokázaly obnovit důvěru. Několik bank, které jimi prošly na jedničku, totiž bylo krátce nato nuceno získat nový kapitál.

Vytvoření evropské bankovní unie však nebylo jedinou důležitou změnou evropské finanční regulace od vypuknutí krize. Události z let 2007-2009 jasně ukázaly, že zde existují vážné mezery a nesrovnalosti, které je třeba řešit. Na základě doporučení obsažených ve zprávě připravené v roce 2009 bývalým výkonným ředitelem MMF Jacquesem de Larosièrem proto Evropská komise vytvořila tři nové panevropské úřady pověřené zajišťováním „důsledné aplikace“ evropských směrnic.