0

Jak sjednocená je „nová Evropa"?

Z hlediska dlouholetých členských států Evropské unie je osm postkomunistických zemí, které - spolu s Kyprem a Maltou - vstoupily 1. května do EU, zdánlivě sjednoceno v postojích k nejvýznamnějším otázkám. Od intervence Spojených států v Iráku se mnozí Západoevropané skutečně dívají na nové členské země EU z východu Evropy jako na jakýsi blok.

Dělení Evropy na „novou" a „starou" v podání amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda bylo především chytrým taktickým manévrem, který pomohl Bushově administrativě prosadit svou prostřednictvím osvědčené strategie „rozděl a panuj". Přestože však toto dělení odráželo skutečné rozdíly mezi zavedenými členy EU a nováčky, podařilo se mu rovněž upevnit falešný dojem, že noví členové EU mají též podobnou identitu a politickou agendu. Rumsfeldovy poznámky byly rozvratné, protože západní Evropa, jak se zdá, toho ví o východní polovině kontinentu ještě méně než Američané.

Ve skutečnosti existují mezi novými členy EU velké rozdíly. Dokonce i v otázce Iráku zde panovala jen pramalá jednota. Zatímco některé země - řekněme Polsko - válečné úsilí Ameriky silně podporovaly, jiné se snažily vyvážit svou podporu USA „pochopením" pro stanoviska Německa a Francie. Další státy - například Slovinsko - pak stály na straně „staré Evropy".

Mimo rámec politiky existují obrovské rozdíly také mezi ekonomikami nových členských zemí, a to nejen co do bohatství, ale i co do struktury. Industrializované a urbanizované země s relativně malým zemědělským sektorem, jako jsou Česká republika, Slovinsko nebo Slovensko, mají jiné zájmy než Polsko, kde zemědělci tvoří 20% obyvatel.