CAMBRIDGE: je zřejmé, že se evropské hospodářství nachází ve fázi rozkvětu: předpovědi ekonomického růstu dosahují až 3%, a je možné, že budou nakonec dosaženy míry růstu ještě vyšší. Vyhlídky světového hospodářství tak vypadají celkem dobře a poptávka roste dokonce i uvnitř Evropy. Existuje proto spousta důvodů, proč být optimistický: řekněme tedy sbohem celosvětové krizi a zapomeňme všechna rizika, která stagnující Evropa přinášela. A to není všem dobrým zprávám konec, protože další positivní trendy slibují, že snad bude možné současnou konjunkturu přetvořit v cosi mnohem trvalejšího. Je to i proto, že díky tak často tupenému euru, bylo možné kdysi tolik rozhazovačné středomořské národy ukotvit ve stavu německé měnové disciplíny.
Ovšem tím nejzajímavějším novým rysem evropského hospodářství je nepochybně víra, naděje a snad i realita ekonomické restrukturalizace, rozvíjející se na mnoha frontách. Vlády provedly sice jen nemnoho privatizačních projektů, nicméně s radikálními dopady na konkurenceschopnost trhu. Příkladem budiž případ Deutsche Telekomu a cenové války, který vyvolal. Mladí lidé si stoupající měrou uvědomují dramatický význam moderních informačních technologií a stále častěji vyhledávají vlastní cesty jak do Internetu, tak i systému Neumarkt, který představuje německou variantu, jenž by měla přilákat odvážné kapitalisty amerického střihu.
Velké společnosti jsou rovněž ve hře. Evropa je plna různých fůzí, a to nejen proto, aby naplno využila výhod svého obrovského Evropského hospodářského prostoru, ale rovněž aby mohla čelit těžké konkurenci na světových trzích. Suma sumárum, na starém kontinentě to vře. Nikdo není schopen říci, jak hluboko změny povedou, ani jak daleko posunou Evropu kupředu.
CAMBRIDGE: je zřejmé, že se evropské hospodářství nachází ve fázi rozkvětu: předpovědi ekonomického růstu dosahují až 3%, a je možné, že budou nakonec dosaženy míry růstu ještě vyšší. Vyhlídky světového hospodářství tak vypadají celkem dobře a poptávka roste dokonce i uvnitř Evropy. Existuje proto spousta důvodů, proč být optimistický: řekněme tedy sbohem celosvětové krizi a zapomeňme všechna rizika, která stagnující Evropa přinášela. A to není všem dobrým zprávám konec, protože další positivní trendy slibují, že snad bude možné současnou konjunkturu přetvořit v cosi mnohem trvalejšího. Je to i proto, že díky tak často tupenému euru, bylo možné kdysi tolik rozhazovačné středomořské národy ukotvit ve stavu německé měnové disciplíny.
Ovšem tím nejzajímavějším novým rysem evropského hospodářství je nepochybně víra, naděje a snad i realita ekonomické restrukturalizace, rozvíjející se na mnoha frontách. Vlády provedly sice jen nemnoho privatizačních projektů, nicméně s radikálními dopady na konkurenceschopnost trhu. Příkladem budiž případ Deutsche Telekomu a cenové války, který vyvolal. Mladí lidé si stoupající měrou uvědomují dramatický význam moderních informačních technologií a stále častěji vyhledávají vlastní cesty jak do Internetu, tak i systému Neumarkt, který představuje německou variantu, jenž by měla přilákat odvážné kapitalisty amerického střihu.
Velké společnosti jsou rovněž ve hře. Evropa je plna různých fůzí, a to nejen proto, aby naplno využila výhod svého obrovského Evropského hospodářského prostoru, ale rovněž aby mohla čelit těžké konkurenci na světových trzích. Suma sumárum, na starém kontinentě to vře. Nikdo není schopen říci, jak hluboko změny povedou, ani jak daleko posunou Evropu kupředu.