0

Hillary se vrací

NEW YORK – Nuže, proč to udělal? Co Baracka Obamu přivedlo k tomu, že se obrátil na svou dřívější sokyni Hillary Clintonovou, aby sloužila jako jeho ministryně zahraničí, tvář a hlas jeho zahraniční politiky, jeho světový emisar?

Věrohodných vysvětlení se najde nepřeberně. Lze si představit, že se drží starého moudra: „Přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž.“ Jediným tahem Obama získává kontrolu nad politickým strojem Clintonových: sítí, dárci i voliči. A zneškodňuje proslulou dovednost Clintonových sžíravě útočit a se vší parádou si uzurpovat celé jeviště – umění, které způsobilo, že Al Gore a Bill Clinton spolu během prezidentské kampaně roku 2000 sotva mluvili. Obama tímto jmenováním obrací tato mohutná děla od sebe – a dává jim za cíl svět kolem. Mazaná taktika.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Rovněž si lze představit, že to udělal proto, aby si zajistil hlasy žen. Ani jediný demokrat si Bílý dům nevydobyl bez výrazné genderové propasti. Průzkumy během voleb i shromážděné údaje ale do jednoho ukázaly, že Obama už má podporu nepoměrného podílu amerických žen. (Opravdovou novinkou u jeho vítězství je, že na svou stranu získal značnou část bílých mužů, kteří demokrata podporují zřídka.)

Existuje dostatek důkazů, které dokládají, že Obama – syn nezlomné svobodné matky, vychovaný vlivnou babičkou, natolik odvážný, že si vzal kultivovanou ženu s vlastními názory, a oddaný otec dvou dcer – naprosto novým způsobem chápe, jak ženy zaujmout a udržet si je. Uvědomuje si, že jej ženy budou zbožňovat, pokud je zcela samozřejmě zapojí do dění.

Obama se obklopuje vytříbenými poradkyněmi, aniž by k tomu přivolával blahosklonnou pozornost. Pokud to jako žena sledujete, máte niterný pocit, že tyto ženy nebudou třešničkou na dortu. Možná že uspějí, možná že propadnou, ale jsou skutečně součástí hry.

Já si ale myslím, že ani jeden z těchto důvodů, byť jsou velice pádné, není tím nejpřesvědčivějším vysvětlením, proč si Obama vybral Clintonovou. Myslím, že se pro ni rozhodl proto, že chápe, že i jako prezident Spojených států je ve skutečnosti občanem globální obce – obce, vůči níž je zodpovědný a s níž je ve vzájemně závislém vztahu. Jednou ze značně opomíjených silných stránek Clintonové je, že si to také uvědomuje – a že prokázala, že ví, co to znamená.

Na její zkušenosti první dámy je ledacos, co halasně zveličuje. Avšak jedním z jejích nepopiratelných výkonů, možná že důležitějších než cokoli jiného, co tehdy vykonala, byla řada celosvětových cest, které podnikla ve jménu ženských práv.

Obklopila se nesmírně zasvěcenými poradci, kteří se specializovali na taková důležitá témata, jako je zásadní role žen v rozvojovém světě ve zvyšování vzdělanostních úrovní, řízení populačního růstu, potlačování degradace životního prostředí a budování ekonomik opřených o mikroúvěry. Procestovala Afriku a indický subkontinent a rázně vystoupila na pekingské konferenci, kde se sešly vedoucí představitelky žen z celého světa. Přední světoví odborníci se dnes shodují, že k vyřešení četných dnešních kulturních a ekologických potíží a střetů kvůli přírodním zdrojům je zapotřebí vzdělávat ženy a investovat do nich, přesně v souladu s tím, co zastávala.

Co však Hillary Clintonovou odlišuje od Madeleine Albrightové či Condoleezzy Riceové, je to, kam byla ochotna si pro své poučení zajít. Nezůstávala v klimatizovaných hotelích a parlamentních sálech zemí, jež navštívila; vydávala se do zapadlých, zbídačených vesniček, do míst, kde ženy chodí každodenně pro vodu čtyři míle daleko, do míst, kde ženy zakládaly prosperitu svých rodin na půjčkách ve výši 20 dolarů na nákup secího stroje. Sedávala na zablácených podlahách a písčitých návsích, aby si vyslechla, jaké jsou potíže a priority těchto komunit, a zabývala se kontroverzními a kulturně citlivými tématy, jako je ženská obřízka nebo upalování nevěst.

Respekt, který prokazovala rozličným kulturám a lidem, s nimiž se dostávala do styku, však velice silně přispěl k tomu, že se u takových výzev postupovalo vpřed bez trpkosti, v duchu opravdového dialogu. Mnoho žen v rozvojovém světě Hillary za tyto cesty zbožňuje a jsem si jistá, že jí daly zásadní ponaučení o globální politice – ponaučení vyrůstající ze světonázoru, který sdílí i Obama, dítě s mezinárodními zkušenostmi.

Podle tohoto náhledu na svět nestojí Amerika sama proti všem, nerozdává příkazy a nezaměřuje se úzce na firemní zisky. Spoluprací s ostatními mezinárodními lídry Amerika spíš usiluje o řešení opravdových problémů světa: degradace životního prostředí, nedostatku zdrojů, negramotnosti a děsivé chudoby, v níž žije „miliarda na dně“.

Fake news or real views Learn More

Obama chápe, stejně jako to podle mého přesvědčení chápe Clintonová, že řešení těchto krizí je skutečným klíčem k otázkám války a míru – což je skutečný ukazatel možnosti mezinárodních aliancí. Věřím, že Obama ví, že si Clintonová uvědomuje, že konflikty se rodí právě z těchto problémů a že používat vojenské intervence, aniž by se problémy řešily, je jako hodit deku do sopky.

Možná že si nově zvolený americký prezident dokonce uvědomuje, že žena, již si zvolil za ministryni zahraničí, se na státnictví a globální politiku naučila takto nahlížet tím, že se posadila na prašné návsi a vyslechla si kdysi nuznou ženu v sárí, která je dnes drobnou podnikatelkou s mikroúvěry a pomáhá živit a vzdělávat svou rodinu. Naprosto nejúchvatnější by bylo, kdyby si uvědomoval, že tato škola byla přinejmenším stejně důležitá jako to, co se – společně s chlapci – naučila na Yaleově univerzitě.