104

Nová éra monopolů

NEW YORK – Už 200 let existují dva myšlenkové proudy s rozdílnými pohledy na to, co určuje distribuci příjmů – a jak funguje ekonomika. Jeden, vycházející z Adama Smithe a liberálních ekonomů devatenáctého století, se zaměřuje na konkurenční trhy. Druhý si s vědomím, jak rychle liberalismus Smithova ražení vede ke koncentraci bohatství a příjmů, bere za výchozí bod sklon nespoutaných trhů směřovat k monopolu. Je důležité rozumět oběma, protože naše názory na vládní politiky a stávající nerovnosti formuje ten z těchto dvou proudů, který podle nás lépe vystihuje skutečnost.

Podle liberálů devatenáctého století a jejich pozdějších přívrženců platí, že jelikož jsou trhy soutěživé, příjmy jednotlivců souvisí s jejich společenskými přínosy – jazykem ekonomů s jejich „mezním produktem“. Kapitalistům se dostává odměny za to, že spíše spoří než spotřebovávají – za jejich abstinenci, jak řekl Nassau Senior, jeden z mých předchůdců na pozici profesora politické ekonomie s Drummondovým stipendiem na Oxfordské univerzitě. Rozdíly v příjmu se tehdy připisovaly tomu, že mají „aktiva“ – lidský a finanční kapitál. Badatelé zkoumající nerovnost se tudíž zaměřovali na určující faktory distribuce aktiv, včetně toho, jak přecházejí na další generace.

Druhý myšlenkový proud bere za své východisko „moc,“ včetně schopnosti monopolně ovládat či v případě trhů práce uplatňovat nad pracujícími určité pravomoci. V této oblasti se badatelé zaměřují na příčiny mocenských vzestupů, způsoby udržování a upevňování moci a další okolnosti, které na trzích mohou znemožňovat konkurenční soutěž. Významným příkladem jsou práce věnované vykořisťování na základě asymetrie informací.

Na Západě v období po druhé světové válce dominuje liberální proud. Jak se však rozšiřuje nerovnost a sílí obavy z ní, tento myšlenkový proud zaměřený na konkurenci, nahlížející výnosy jednotlivců prizmatem mezního produktu, čím dál výrazněji ztrácí schopnost vysvětlit fungování ekonomiky. Dnes je proto na vzestupu druhý myšlenkový proud.