Demokracie dělových člunů?

V�jistém smyslu byly irácké zbraně hromadného ničení rovněž zbraněmi hromadného odvedení pozornosti. Když se prezident George W. Bush a premiér Tony Blair rozhodovali pro preventivní válku, bezpochyby věřili, že Saddám Husajn buďto takovými zbraněmi disponuje, nebo má k�jejich výrobě prostředky. V�případě Iráku navíc panovaly zvláštní obavy z�chemických a biologických zbraní.

Zbraně hromadného ničení však nebyly jediným motivem k�válce. Oba vedoucí představitelé chápali existenci vražedného diktátora jako potupu a doufali, že jeho svržení otevře v�Iráku cestu demokracii. Ta by (jak doufali) s�sebou automaticky nesla jistý stupeň stability, který by pomohl vyřešit i další konflikty v�oblasti a zaručil nepřerušovaný tok ropy.

Smíšené motivy nemusí být nutně špatnými motivy. Většina lidských motivů je ostatně smíšená. Skutečná otázka zní, zda demokracie opravdu mohla takový účel splnit a také zda jsou rakety a tanky správnou metodou zavádění demokracie v�zemi, která po dlouhou dobu trpěla pod vládou diktátora.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/ANsmhhU/cs;