PAŘÍŽ – Jak by tvůrci politik blízkovýchodních států Perského zálivu měli přistupovat k početným zahraničním pracovním silám ve svých zemích? V Saúdské Arábii cizí státní příslušníci tvoří zhruba třetinu obyvatelstva. V Kataru a Spojených arabských emirátech je ze zahraničí devět z deseti obyvatel. Měly by vlády těchto zemí nadále mohutně investovat do rozvoje místních pracovních sil, s cílem snížit závislost na pracujících z ciziny?
Mimořádně vysoký podíl zahraničních pracovních sil v zemích Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) se často považuje za problematický, protože podle některých názorů ohrožuje místní kultury a národní identity, drží mzdy na nízkých hladinách a brzdí rozvoj domácích dovedností a schopností. Jelikož tolika odvětvím a povoláním dominují relativně laciné pracovní síly z ciziny, místní populaci často zůstává nemnoho profesních oblastí, které nabízejí konkurenceschopné mzdy. Ty jsou povětšinou převážně ve veřejném sektoru, kde se k zachování vysokých platů a přitažlivých pracovních podmínek využívá příjmů z ropy.
Hrozí ale přehlédnutí jednoho důležitého rozměru debaty o této politice v regionu: příslušníci početných cizích populací v zemích Perského zálivu nejsou jen pracující, ale také spotřebitelé. Nafukováním počtu obyvatel v zemích, kde žijí, pomáhají ti, kdo přišli ze zahraničí za prací, roztáčet hospodářský růst.
PAŘÍŽ – Jak by tvůrci politik blízkovýchodních států Perského zálivu měli přistupovat k početným zahraničním pracovním silám ve svých zemích? V Saúdské Arábii cizí státní příslušníci tvoří zhruba třetinu obyvatelstva. V Kataru a Spojených arabských emirátech je ze zahraničí devět z deseti obyvatel. Měly by vlády těchto zemí nadále mohutně investovat do rozvoje místních pracovních sil, s cílem snížit závislost na pracujících z ciziny?
Mimořádně vysoký podíl zahraničních pracovních sil v zemích Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) se často považuje za problematický, protože podle některých názorů ohrožuje místní kultury a národní identity, drží mzdy na nízkých hladinách a brzdí rozvoj domácích dovedností a schopností. Jelikož tolika odvětvím a povoláním dominují relativně laciné pracovní síly z ciziny, místní populaci často zůstává nemnoho profesních oblastí, které nabízejí konkurenceschopné mzdy. Ty jsou povětšinou převážně ve veřejném sektoru, kde se k zachování vysokých platů a přitažlivých pracovních podmínek využívá příjmů z ropy.
Hrozí ale přehlédnutí jednoho důležitého rozměru debaty o této politice v regionu: příslušníci početných cizích populací v zemích Perského zálivu nejsou jen pracující, ale také spotřebitelé. Nafukováním počtu obyvatel v zemích, kde žijí, pomáhají ti, kdo přišli ze zahraničí za prací, roztáčet hospodářský růst.