105

Řecká sebevražda?

LONDÝN – Dobrou zprávou je, že řecký státní bankrot, jehož pravděpodobnost se zvýšila poté, co premiér Alexis Tsipras provokativně odmítl údajně „absurdní“ nabídku sanace ze strany řeckých věřitelů, už nepředstavuje pro zbytek Evropy vážnou hrozbu. Špatnou zprávou je, že to Tsipras zřejmě nechápe.

Soudě podle jeho bojovnosti Tsipras pevně věří, že Evropa potřebuje Řecko stejně zoufale jako Řecko Evropu. V tom tkví pravá „absurdnost“ současných vyjednávání a kvůli Tsiprasovu nepochopení vlastní vyjednávací síly dnes hrozí jeho zemi katastrofa a jeho straně Syriza ponížení.

Nejpravděpodobnějším výsledkem je, že Tsipras přijde ke křížku a do konce června přistoupí na podmínky stanovené „trojkou“ (Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem). Pokud ne, pak ECB přestane podporovat řeckou bankovní soustavu a vládě dojdou peníze na obsluhu zahraničního dluhu a na výplatu penzí a mezd řeckým občanům, což by bylo dramatičtější. Bude-li Řecko odříznuto od všech vnějších financí, stane se hospodářským vyvrhelem – evropskou Argentinou – a veřejný nátlak pravděpodobně odstaví Syrizu od moci.

Tento výsledek je o to tragičtější, že ekonomická analýza tvořící základ požadavku Syrizy zmírnit úsporná opatření byla v zásadě správná. Avšak místo aby Tsipras usiloval o kompromis v otázce změkčení programu trojky, jímž by si zachoval tvář, promrhal šest měsíců symbolickými bitvami o ekonomicky nepodstatné otázky, jako jsou zákony o trhu práce, privatizace, nebo dokonce i název trojky.