Znáte to, jak vám doporučují, abyste dávali dětem organické potraviny, protože pesticidy způsobují rakovinu? Technicky vzato je pravda, že mezi těmito chemickými látkami a touto chorobou existuje spojitost, avšak riziko je v kterékoliv dobře regulované zemi nepatrné.
Existuje však další hrozba, o které se příliš nehovoří. Jedním z nejlepších způsobů, jak se vyhnout rakovině, je jíst hodně ovoce a zeleniny. Organické potraviny jsou o 10 až 20% dražší než běžné výrobky, takže jich většina z nás po přechodu na organickou stravu přirozeně nakupuje méně.
Pokud však po přechodu na dražší organické výrobky snížíte dítěti přísun ovoce a zeleniny o pouhé 0,03 gramy denně (což je ekvivalent půl zrnka rýže), pak celkové riziko rakoviny neklesne, nýbrž vzroste. Vynechte po přechodu na organickou stravu jediné jablko za dvacet let a vaše dítě na tom bude hůře.
Nemám v úmyslu odrazovat lidi od organických potravin. U jakéhokoliv příběhu bychom si však měli vyslechnout obě verze.
Vezměme si příběh, který se dostal na obálky některých největších světových časopisů a novin: osud ledních medvědů. Dozvídáme se, že tento nádherný tvor následkem globálního oteplování vyhyne. Už se však nedozvíme, že v posledních 40 letech – kdy se teploty zvyšovaly – se celková populace ledních medvědů rozrostla z 5000 na 25 000 kusů.
Aktivisté a sdělovací prostředky tvrdí, že bychom měli snížit emise CO2, abychom ledního medvěda zachránili. Počítejme tedy společně. Představme si, že by všechny země na světě – včetně Spojených států a Austrálie – podepsaly kjótský protokol a až do konce tohoto století snižovaly emise CO2. Zaměříme-li se na nejlépe prozkoumanou populaci tisíce ledních medvědů v západní části Hudsonova zálivu, kolik ledních medvědů bychom za rok zachránili? Deset? Dvacet? Sto?
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ve skutečnosti bychom zachránili necelou jednu desetinu ledního medvěda.
Pokud nám na záchraně ledních medvědů opravdu záleží, mohli bychom udělat něco mnohem jednoduššího a účinnějšího: zakázat jejich lov. Každoročně je pouze v západní části Hudsonova zálivu zastřeleno 49 medvědů. Proč tedy nezabráníme zabití 49 medvědů ročně, než vyčleníme biliony dolarů na mnohosetnásobně menší dobro?
Ať už jde o propagaci organických potravin nebo ohlašování blížícího se zániku ledních medvědů, média nás bombardují neutuchající salvou jednostranných varování. Na nejvyšší příčce v seznamu naléhavých otázek figuruje globální oteplování, ale nechybí zde ani terorismus, pesticidy a ztráta biodiverzity – navíc se zdá, že tento seznam prakticky nemá konce. Přitom po celou dobu víme o strašlivých podmínkách, s nimiž se stále potýká většina obyvatel světa: dvě miliardy lidí žijí bez elektřiny a tři miliardy bez čisté pitné vody a kanalizace.
Velkou část své práce věnuji úsilí nalézt ve všech těchto globálních varováních logiku. Snažím se je zasadit do perspektivy a posoudit, která z nich by nás měla skutečně znepokojovat a kdy bychom se jimi měli začít zabývat.
Možná to bude znít překvapivě, ale ne všechny znepokojivé věci by se měly okamžitě řešit. Neznáme-li dobrý způsob, jak určitý problém vyřešit, možná by bylo lepší soustředit se nejprve na něco jiného. Pokud totiž netušíte, kde a jak se příště najíte, těžko si budete lámat hlavu nad otázkou, jaké budou za 100 let globální teploty.
V rozvojovém i rozvinutém světě se situace podstatně zlepšila. V posledních 100 letech vyhráli vědci mnohé z nejdůležitějších bitev proti nakažlivým chorobám, takže hlavním důvodem pro absenci léčby je dnes chudoba. V roce 1900 činila globální průměrná délka života 30 let; dnes je to 68 let.
Potraviny se staly vydatnějšími a dostupnějšími, a to zejména v rozvojovém světě, kde se kalorická dostupnost zvýšila v posledních 40 letech o 40% na osobu, zatímco ceny potravin klesly na méně než polovinu. V důsledku toho se podíl hladovějících lidí ve třetím světě snížil z 50% v roce 1950 na dnešních necelých 17%, přičemž celosvětové příjmy se více než ztrojnásobily.
Možná ze všeho nejdůležitější přitom je, že se očekává pokračování všech těchto pozitivních trendů. Organizace spojených národů odhaduje, že průměrná délka života dosáhne do poloviny století 75 let a podíl hladovějících lidí klesne pod 4%.
Ke konci století se příjmy zvýší v průmyslových zemích šestinásobně a v rozvojových zemích dvanáctinásobně, takže průměrný obyvatel rozvojového světa bude v roce 2100 bohatší než dnešní průměrný Američan nebo Evropan. Počet chudých lidí klesne z miliardy na necelých pět milionů.
Nic z toho neznamená, že bychom se měli přestat obávat o budoucnost. Znamená to však, že můžeme přestat panikařit a začít klidně uvažovat, abychom měli jistotu, že se soustředíme na správná témata. Globální bití na poplach by sice mohlo u bohatých lidí ze Západu vyvolat výčitky svědomí, ale neumožňuje nám náležitě pochopit podstatu dění. Je zapotřebí, abychom si všichni vyslechli obě verze příběhu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
Znáte to, jak vám doporučují, abyste dávali dětem organické potraviny, protože pesticidy způsobují rakovinu? Technicky vzato je pravda, že mezi těmito chemickými látkami a touto chorobou existuje spojitost, avšak riziko je v kterékoliv dobře regulované zemi nepatrné.
Existuje však další hrozba, o které se příliš nehovoří. Jedním z nejlepších způsobů, jak se vyhnout rakovině, je jíst hodně ovoce a zeleniny. Organické potraviny jsou o 10 až 20% dražší než běžné výrobky, takže jich většina z nás po přechodu na organickou stravu přirozeně nakupuje méně.
Pokud však po přechodu na dražší organické výrobky snížíte dítěti přísun ovoce a zeleniny o pouhé 0,03 gramy denně (což je ekvivalent půl zrnka rýže), pak celkové riziko rakoviny neklesne, nýbrž vzroste. Vynechte po přechodu na organickou stravu jediné jablko za dvacet let a vaše dítě na tom bude hůře.
Nemám v úmyslu odrazovat lidi od organických potravin. U jakéhokoliv příběhu bychom si však měli vyslechnout obě verze.
Vezměme si příběh, který se dostal na obálky některých největších světových časopisů a novin: osud ledních medvědů. Dozvídáme se, že tento nádherný tvor následkem globálního oteplování vyhyne. Už se však nedozvíme, že v posledních 40 letech – kdy se teploty zvyšovaly – se celková populace ledních medvědů rozrostla z 5000 na 25 000 kusů.
Aktivisté a sdělovací prostředky tvrdí, že bychom měli snížit emise CO2, abychom ledního medvěda zachránili. Počítejme tedy společně. Představme si, že by všechny země na světě – včetně Spojených států a Austrálie – podepsaly kjótský protokol a až do konce tohoto století snižovaly emise CO2. Zaměříme-li se na nejlépe prozkoumanou populaci tisíce ledních medvědů v západní části Hudsonova zálivu, kolik ledních medvědů bychom za rok zachránili? Deset? Dvacet? Sto?
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ve skutečnosti bychom zachránili necelou jednu desetinu ledního medvěda.
Pokud nám na záchraně ledních medvědů opravdu záleží, mohli bychom udělat něco mnohem jednoduššího a účinnějšího: zakázat jejich lov. Každoročně je pouze v západní části Hudsonova zálivu zastřeleno 49 medvědů. Proč tedy nezabráníme zabití 49 medvědů ročně, než vyčleníme biliony dolarů na mnohosetnásobně menší dobro?
Ať už jde o propagaci organických potravin nebo ohlašování blížícího se zániku ledních medvědů, média nás bombardují neutuchající salvou jednostranných varování. Na nejvyšší příčce v seznamu naléhavých otázek figuruje globální oteplování, ale nechybí zde ani terorismus, pesticidy a ztráta biodiverzity – navíc se zdá, že tento seznam prakticky nemá konce. Přitom po celou dobu víme o strašlivých podmínkách, s nimiž se stále potýká většina obyvatel světa: dvě miliardy lidí žijí bez elektřiny a tři miliardy bez čisté pitné vody a kanalizace.
Velkou část své práce věnuji úsilí nalézt ve všech těchto globálních varováních logiku. Snažím se je zasadit do perspektivy a posoudit, která z nich by nás měla skutečně znepokojovat a kdy bychom se jimi měli začít zabývat.
Možná to bude znít překvapivě, ale ne všechny znepokojivé věci by se měly okamžitě řešit. Neznáme-li dobrý způsob, jak určitý problém vyřešit, možná by bylo lepší soustředit se nejprve na něco jiného. Pokud totiž netušíte, kde a jak se příště najíte, těžko si budete lámat hlavu nad otázkou, jaké budou za 100 let globální teploty.
V rozvojovém i rozvinutém světě se situace podstatně zlepšila. V posledních 100 letech vyhráli vědci mnohé z nejdůležitějších bitev proti nakažlivým chorobám, takže hlavním důvodem pro absenci léčby je dnes chudoba. V roce 1900 činila globální průměrná délka života 30 let; dnes je to 68 let.
Potraviny se staly vydatnějšími a dostupnějšími, a to zejména v rozvojovém světě, kde se kalorická dostupnost zvýšila v posledních 40 letech o 40% na osobu, zatímco ceny potravin klesly na méně než polovinu. V důsledku toho se podíl hladovějících lidí ve třetím světě snížil z 50% v roce 1950 na dnešních necelých 17%, přičemž celosvětové příjmy se více než ztrojnásobily.
Možná ze všeho nejdůležitější přitom je, že se očekává pokračování všech těchto pozitivních trendů. Organizace spojených národů odhaduje, že průměrná délka života dosáhne do poloviny století 75 let a podíl hladovějících lidí klesne pod 4%.
Ke konci století se příjmy zvýší v průmyslových zemích šestinásobně a v rozvojových zemích dvanáctinásobně, takže průměrný obyvatel rozvojového světa bude v roce 2100 bohatší než dnešní průměrný Američan nebo Evropan. Počet chudých lidí klesne z miliardy na necelých pět milionů.
Nic z toho neznamená, že bychom se měli přestat obávat o budoucnost. Znamená to však, že můžeme přestat panikařit a začít klidně uvažovat, abychom měli jistotu, že se soustředíme na správná témata. Globální bití na poplach by sice mohlo u bohatých lidí ze Západu vyvolat výčitky svědomí, ale neumožňuje nám náležitě pochopit podstatu dění. Je zapotřebí, abychom si všichni vyslechli obě verze příběhu.