0

Globální makroekonomická spolupráce

NEW YORK – Svět zatím nedosáhl takové koordinace makroekonomické politiky, jaká bude zapotřebí k obnovení hospodářského růstu po Velkém krachu z roku 2008. Ve značné části světa dnes spotřebitelé omezují výdaje v reakci na prudký pokles svého bohatství a strach z nezaměstnanosti. Drtivá síla v pozadí současného kolapsu pracovních míst, výkonu a obchodních toků je ještě závažnější než finanční panika, která následovala po vyhlášení platební neschopnosti Lehman Brothers v září 2008.

K situaci před Velkým krachem se už samozřejmě nelze vrátit. Celosvětová finanční bublina se nemůže a ani by se neměla znovu vytvořit. Bude-li však svět efektivně spolupracovat, pak lze pokles spotřebitelské poptávky vyvážit hodnotným zvýšením investičních výdajů na řešení nejkritičtějších potřeb na zeměkouli: trvale udržitelné energie, bezpečné vody a kanalizace, snížení znečištění ovzduší, zlepšení zdravotnictví a zvýšení produkce potravin pro chudé.

Spojené státy, Evropa i Asie zažily prudký pokles bohatství kvůli pádu akciových trhů a cen nemovitostí. Zatím neexistuje autoritativní měření velikosti tohoto poklesu a jeho rozložení ve světě, ale v USA je objem bohatství oproti svému vrcholu pravděpodobně o zhruba 15 bilionů dolarů nižší, přičemž v Evropě a Asii dosahuje tento pokles přibližně 10 bilionů dolarů. Kombinovaný pokles bohatství o zhruba 25 bilionů představuje asi 60% ročního globálního důchodu. Pokles bohatství v USA vyjádřený jako podíl na americké ekonomice je ještě vyšší a tvoří přibližně 100% ročního důchodu, zatímco v Evropě a Asii je to asi 70% ročního důchodu.

Obvykle se předpokládá, že s každým dolarem poklesu bohatství domácností klesá jejich spotřeba přibližně o 0,05 dolaru. To by znamenalo přímý negativní šok ve výdajích domácností v USA ve výši přibližně 5% národního důchodu, přičemž v Evropě a Asii by to bylo zhruba 3,5%.