Evropa irský guláš nerada

Pokud irský nesouhlas s dohodou z Nice zpozdí rozšíření EU, bude to proto, že další členské státy Evropské unie chtěly ze vzniklé situace co nejvíce vytěžit. Pokud jim takové chování projde, ukáže se v celé své nahotě politická nevůle evropských představitelů přivítat v Unii nové členy. Nová italská vláda se už dnes dává slyšet, že „irské ne“ by mohlo být zárukou, aby evropská podpora nejchudších regionů Evropské unie neutrpěla přijetím ještě chudších kandidátských zemí. Ostatní vlády zemí EU by se k této myšlence měly postavit se stejnou neústupností, s níž se postavily Španělsku, které také chtělo podobnými požadavky pozdržet rozšíření. Dnes není čas na to, abychom v kandidátských zemích vyvolávali pochybnosti, jsou-li Evropa a její politikové vůbec připraveni postavit budoucnost Evropy nad malicherné národní zájmy. Porostou-li tyto pochybnosti, nejvýznamnější úkol naší generace – zacelit po půlstoletí studené války jizvy mezi východem a západem – se začne rozpadat. Reakce zbývajících zemí EU na „irské ne“ musí být neúprosná a neukvapená. Irové si vymysleli problém. Nesmí se z něj ale stát problém pro Evropskou unii a už vůbec ne pro uchazečské země. Proto je třeba Irům dát na vědomí totéž, co Dánům v roce 1992, když v referendu odmítli maastrichtskou dohodu: žádné nové projednávání nebude. Všechny další státy budou dohodu ratifikovat, jako by se nic nestalo, ale nechají dveře otevřené, aby se k nim po dořešení vlastních problémů mohla trucovitá země připojit. V případě Dánska tento postup vedl k tomu, že Dánové definovali několik možností odstoupení od dohody, které byly pro zbytek Evropské unie přijatelné. Tyto podmínky daly zelenou novému referendu, v němž už Dánové sice souhlas vyslovili, avšak jen s „odlehčenou“ verzí Maastrichtské smlouvy, díky čemuž se Dánsko v některých oblastech – např. ve společné obraně, v jistých aspektech právní spolupráce a v eurozóně – ocitlo na samém okraji dění. Partneři Dánska přijali jeho podmínku otevřených zadních vrátek s pokrčením ramen. Od té chvíle přestali Dánsko zatěžovat otázkami širší evropské integrace. A zde je podstata řešení: izolovat problém tak, že je členské zemi dovoleno distancovat se od některých oblastí spolupráce, pochopitelně jen do té míry, aby se tato země, jež se sama rozhodla pro izolaci, nedostala do nespravedlivé nevýhody. (V případě Dánska jsou tyto nevýhody tak zřejmé, že i Dánové si je jednoho dne uvědomí a využijí svou možnost připojit se k ostatním zemím.) Záleží jen na Irech, jestli je pro ně dánská varianta zadních vrátek schůdná. Tentokrát ale může být hledání vhodného řešení mnohem složitější, protože dohoda z Nice hovoří vysoce odborným jazykem o rovnováze hlasů a rozdělení vlivu v rámci institucí Evropské unie. Navíc není snadné přesně se dopátrat toho, proč Irsko smlouvu z Nice neodsouhlasilo. Tato odmítavá kampaň připomínala tradiční irský guláš, tentokrát navíc ochucený pacifismem, náboženstvím, socialismem a některými výstředními ingrediencemi, které najdeme jen a pouze na tomto krásném smaragdově zeleném ostrově. Nízká volební účast pak navíc mohla zastínit fakt, že většina voličů by možná řekla „ano“, jen kdyby je jejich političtí představitelé trochu energičtěji vybídli k účasti v referendu. Irský národ a jeho vůdci teď musí definovat podmínky, v jejichž rámci dovolí, aby dohoda z Nice mohla dosáhnout svého cíle, tj. rozšíření EU, bez zbytečného odkladu. Alternativní řešení bude stejné jako v případě Dánska, když se tam před osmi lety konalo druhé referendum o maastrichtské smlouvě: bude-li to opět „ne“, budete si muset najít způsob, jak ven z EU, aby se váš odmítavý postoj nestal překážkou širší vizi evropské integrace. Smyslu Evropské unie v pozdvihování chudých a relativně izolovaných zemí do moderního, bohatého světa by Irsko mělo rozumět lépe než kdokoli jiný. Od Evropské unie totiž přesně takovou pomoc získalo; a přesně na takovou pomoc dnes čekají další země, mnohem chudší než Irsko před čtvrtstoletím. Lidem v Polsku, Pobaltí, Maďarsku, Česku, Slovensku a Slovinsku nezbývá než se divit, proč zrovna irští voliči jim chtějí upřít touž pomocnou ruku, která transformovala Irsko. Než irští politikové snědí tenhle irský guláš, který si sami navařili, ať se politická elita ostatních členských zemí EU zeptá, jak by v podobném referendu jednali jejich voliči – to jest zda by sami byli tak nedbalí a dopustili, aby referenda podkopala principy zastupitelské demokracie. Výzkumy veřejného mínění svědčí o tom, že rozšíření EU podporuje většina voličů jen ve Švédsku a Dánsku. Mezi evropskými politiky a jejich občany zeje propast. To neznamená, že bychom od rozšiřování Evropské unie měli upustit, nýbrž že Evropa potřebuje aktivnější vůdce, kteří posílí všeobecný souhlas s evropskou integrací. Nemůže být pravda, že Evropané za méně než deset let zapomněli, jaký byl život v rozdělené Evropě. Je před námi historická příležitost napravit rány všech válek – horkých i studených –, jež celé minulé století hyzdily tvář Evropy. Můžeme však o ni nadlouho přijít, pokud evropští vůdcové neprojdou zkouškou vůdcovských schopností.
http://prosyn.org/zzCUVir/cs;
  1. Chris J Ratcliffe/Getty Images

    The Brexit Surrender

    European Union leaders meeting in Brussels have given the go-ahead to talks with Britain on post-Brexit trade relations. But, as European Council President Donald Tusk has said, the most difficult challenge – forging a workable deal that secures broad political support on both sides – still lies ahead.

  2. The Great US Tax Debate

    ROBERT J. BARRO vs. JASON FURMAN & LAWRENCE H. SUMMERS on the impact of the GOP tax  overhaul.


    • Congressional Republicans are finalizing a tax-reform package that will reshape the business environment by lowering the corporate-tax rate and overhauling deductions. 

    • But will the plan's far-reaching changes provide the boost to investment and growth that its backers promise?


    ROBERT J. BARRO | How US Corporate Tax Reform Will Boost Growth

    JASON FURMAN & LAWRENCE H. SUMMERS | Robert Barro's Tax Reform Advocacy: A Response

  3. Murdoch's Last Stand?

    Rupert Murdoch’s sale of 21st Century Fox’s entertainment assets to Disney for $66 billion may mark the end of the media mogul’s career, which will long be remembered for its corrosive effect on democratic discourse on both sides of the Atlantic. 

    From enabling the rise of Donald Trump to hacking the telephone of a murdered British schoolgirl, Murdoch’s media empire has staked its success on stoking populist rage.

  4. Bank of England Leon Neal/Getty Images

    The Dangerous Delusion of Price Stability

    Since the hyperinflation of the 1970s, which central banks were right to combat by whatever means necessary, maintaining positive but low inflation has become a monetary-policy obsession. But, because the world economy has changed dramatically since then, central bankers have started to miss the monetary-policy forest for the trees.

  5. Harvard’s Jeffrey Frankel Measures the GOP’s Tax Plan

    Jeffrey Frankel, a professor at Harvard University’s Kennedy School of Government and a former member of President Bill Clinton’s Council of Economic Advisers, outlines the five criteria he uses to judge the efficacy of tax reform efforts. And in his view, the US Republicans’ most recent offering fails miserably.

  6. A box containing viles of human embryonic Stem Cell cultures Sandy Huffaker/Getty Images

    The Holy Grail of Genetic Engineering

    CRISPR-Cas – a gene-editing technique that is far more precise and efficient than any that has come before it – is poised to change the world. But ensuring that those changes are positive – helping to fight tumors and mosquito-borne illnesses, for example – will require scientists to apply the utmost caution.

  7. The Year Ahead 2018

    The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

    Order now