Evropa irský guláš nerada

Pokud irský nesouhlas s dohodou z Nice zpozdí rozšíření EU, bude to proto, že další členské státy Evropské unie chtěly ze vzniklé situace co nejvíce vytěžit. Pokud jim takové chování projde, ukáže se v celé své nahotě politická nevůle evropských představitelů přivítat v Unii nové členy. Nová italská vláda se už dnes dává slyšet, že „irské ne“ by mohlo být zárukou, aby evropská podpora nejchudších regionů Evropské unie neutrpěla přijetím ještě chudších kandidátských zemí. Ostatní vlády zemí EU by se k této myšlence měly postavit se stejnou neústupností, s níž se postavily Španělsku, které také chtělo podobnými požadavky pozdržet rozšíření. Dnes není čas na to, abychom v kandidátských zemích vyvolávali pochybnosti, jsou-li Evropa a její politikové vůbec připraveni postavit budoucnost Evropy nad malicherné národní zájmy. Porostou-li tyto pochybnosti, nejvýznamnější úkol naší generace – zacelit po půlstoletí studené války jizvy mezi východem a západem – se začne rozpadat. Reakce zbývajících zemí EU na „irské ne“ musí být neúprosná a neukvapená. Irové si vymysleli problém. Nesmí se z něj ale stát problém pro Evropskou unii a už vůbec ne pro uchazečské země. Proto je třeba Irům dát na vědomí totéž, co Dánům v roce 1992, když v referendu odmítli maastrichtskou dohodu: žádné nové projednávání nebude. Všechny další státy budou dohodu ratifikovat, jako by se nic nestalo, ale nechají dveře otevřené, aby se k nim po dořešení vlastních problémů mohla trucovitá země připojit. V případě Dánska tento postup vedl k tomu, že Dánové definovali několik možností odstoupení od dohody, které byly pro zbytek Evropské unie přijatelné. Tyto podmínky daly zelenou novému referendu, v němž už Dánové sice souhlas vyslovili, avšak jen s „odlehčenou“ verzí Maastrichtské smlouvy, díky čemuž se Dánsko v některých oblastech – např. ve společné obraně, v jistých aspektech právní spolupráce a v eurozóně – ocitlo na samém okraji dění. Partneři Dánska přijali jeho podmínku otevřených zadních vrátek s pokrčením ramen. Od té chvíle přestali Dánsko zatěžovat otázkami širší evropské integrace. A zde je podstata řešení: izolovat problém tak, že je členské zemi dovoleno distancovat se od některých oblastí spolupráce, pochopitelně jen do té míry, aby se tato země, jež se sama rozhodla pro izolaci, nedostala do nespravedlivé nevýhody. (V případě Dánska jsou tyto nevýhody tak zřejmé, že i Dánové si je jednoho dne uvědomí a využijí svou možnost připojit se k ostatním zemím.) Záleží jen na Irech, jestli je pro ně dánská varianta zadních vrátek schůdná. Tentokrát ale může být hledání vhodného řešení mnohem složitější, protože dohoda z Nice hovoří vysoce odborným jazykem o rovnováze hlasů a rozdělení vlivu v rámci institucí Evropské unie. Navíc není snadné přesně se dopátrat toho, proč Irsko smlouvu z Nice neodsouhlasilo. Tato odmítavá kampaň připomínala tradiční irský guláš, tentokrát navíc ochucený pacifismem, náboženstvím, socialismem a některými výstředními ingrediencemi, které najdeme jen a pouze na tomto krásném smaragdově zeleném ostrově. Nízká volební účast pak navíc mohla zastínit fakt, že většina voličů by možná řekla „ano“, jen kdyby je jejich političtí představitelé trochu energičtěji vybídli k účasti v referendu. Irský národ a jeho vůdci teď musí definovat podmínky, v jejichž rámci dovolí, aby dohoda z Nice mohla dosáhnout svého cíle, tj. rozšíření EU, bez zbytečného odkladu. Alternativní řešení bude stejné jako v případě Dánska, když se tam před osmi lety konalo druhé referendum o maastrichtské smlouvě: bude-li to opět „ne“, budete si muset najít způsob, jak ven z EU, aby se váš odmítavý postoj nestal překážkou širší vizi evropské integrace. Smyslu Evropské unie v pozdvihování chudých a relativně izolovaných zemí do moderního, bohatého světa by Irsko mělo rozumět lépe než kdokoli jiný. Od Evropské unie totiž přesně takovou pomoc získalo; a přesně na takovou pomoc dnes čekají další země, mnohem chudší než Irsko před čtvrtstoletím. Lidem v Polsku, Pobaltí, Maďarsku, Česku, Slovensku a Slovinsku nezbývá než se divit, proč zrovna irští voliči jim chtějí upřít touž pomocnou ruku, která transformovala Irsko. Než irští politikové snědí tenhle irský guláš, který si sami navařili, ať se politická elita ostatních členských zemí EU zeptá, jak by v podobném referendu jednali jejich voliči – to jest zda by sami byli tak nedbalí a dopustili, aby referenda podkopala principy zastupitelské demokracie. Výzkumy veřejného mínění svědčí o tom, že rozšíření EU podporuje většina voličů jen ve Švédsku a Dánsku. Mezi evropskými politiky a jejich občany zeje propast. To neznamená, že bychom od rozšiřování Evropské unie měli upustit, nýbrž že Evropa potřebuje aktivnější vůdce, kteří posílí všeobecný souhlas s evropskou integrací. Nemůže být pravda, že Evropané za méně než deset let zapomněli, jaký byl život v rozdělené Evropě. Je před námi historická příležitost napravit rány všech válek – horkých i studených –, jež celé minulé století hyzdily tvář Evropy. Můžeme však o ni nadlouho přijít, pokud evropští vůdcové neprojdou zkouškou vůdcovských schopností.
http://prosyn.org/zzCUVir/cs;
  1. Television sets showing a news report on Xi Jinping's speech Anthony Wallace/Getty Images

    Empowering China’s New Miracle Workers

    China’s success in the next five years will depend largely on how well the government manages the tensions underlying its complex agenda. In particular, China’s leaders will need to balance a muscular Communist Party, setting standards and protecting the public interest, with an empowered market, driving the economy into the future.

  2. United States Supreme Court Hisham Ibrahim/Getty Images

    The Sovereignty that Really Matters

    The preference of some countries to isolate themselves within their borders is anachronistic and self-defeating, but it would be a serious mistake for others, fearing contagion, to respond by imposing strict isolation. Even in states that have succumbed to reductionist discourses, much of the population has not.

  3.  The price of Euro and US dollars Daniel Leal Olivas/Getty Images

    Resurrecting Creditor Adjustment

    When the Bretton Woods Agreement was hashed out in 1944, it was agreed that countries with current-account deficits should be able to limit temporarily purchases of goods from countries running surpluses. In the ensuing 73 years, the so-called "scarce-currency clause" has been largely forgotten; but it may be time to bring it back.

  4. Leaders of the Russian Revolution in Red Square Keystone France/Getty Images

    Trump’s Republican Collaborators

    Republican leaders have a choice: they can either continue to collaborate with President Donald Trump, thereby courting disaster, or they can renounce him, finally putting their country’s democracy ahead of loyalty to their party tribe. They are hardly the first politicians to face such a decision.

  5. Angela Merkel, Theresa May and Emmanuel Macron John Thys/Getty Images

    How Money Could Unblock the Brexit Talks

    With talks on the UK's withdrawal from the EU stalled, negotiators should shift to the temporary “transition” Prime Minister Theresa May officially requested last month. Above all, the negotiators should focus immediately on the British budget contributions that will be required to make an orderly transition possible.

  6. Ksenia Sobchak Mladlen Antonov/Getty Images

    Is Vladimir Putin Losing His Grip?

    In recent decades, as President Vladimir Putin has entrenched his authority, Russia has seemed to be moving backward socially and economically. But while the Kremlin knows that it must reverse this trajectory, genuine reform would be incompatible with the kleptocratic character of Putin’s regime.

  7. Right-wing parties hold conference Thomas Lohnes/Getty Images

    Rage Against the Elites

    • With the advantage of hindsight, four recent books bring to bear diverse perspectives on the West’s current populist moment. 
    • Taken together, they help us to understand what that moment is and how it arrived, while reminding us that history is contingent, not inevitable


    Global Bookmark

    Distinguished thinkers review the world’s most important new books on politics, economics, and international affairs.

  8. Treasury Secretary Steven Mnuchin Bill Clark/Getty Images

    Don’t Bank on Bankruptcy for Banks

    As a part of their efforts to roll back the 2010 Dodd-Frank Act, congressional Republicans have approved a measure that would have courts, rather than regulators, oversee megabank bankruptcies. It is now up to the Trump administration to decide if it wants to set the stage for a repeat of the Lehman Brothers collapse in 2008.