PAŘÍŽ – Nový předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker vrátil veřejné investice na pořad jednání, když přišel s plánem kapitálových výdajů v objemu 300 miliard eur za tři roky. Očekává se, že vedoucí představitelé Evropské unie budou v prosinci o jeho návrhu diskutovat. Všichni se zřejmě shodnou, že vyšší investice by přispěly k posílení znepokojivě mátožné evropské ekonomiky. Pod povrchním konsensem však zůstává řada nezodpovězených otázek.
Tak především to není poprvé, co Evropa o podobné iniciativě uvažuje. V roce 1993 navrhla komise vedená Jacquesem Delorsem plán kapitálových výdajů ve své Zprávě o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Tento plán se setkal se širokým ohlasem, avšak žádné kroky se nepodnikly. V roce 2000 se zase EU v rámci své Lisabonské strategie snažila zvýšit státní výdaje na výzkum a vývoj na 3% HDP. Tohoto cíle však nedokázala dosáhnout. A naposledy v červnu 2012 schválili vedoucí činitelé EU Kompakt pro růst a zaměstnanost, jenž měl mobilizovat 120 miliard eur. Šek je stále v poště.
Předstírat akci, a přitom žádné efektivní kroky nepodniknout, je skutečně snadné. Jedním ze způsobů je požádat o vyšší půjčku Evropskou investiční banku (EIB), což je rozvojová banka EU. Takové výzvy narážejí na dvě omezení: EIB samotná si dává pozor, aby neohrozila vlastní finanční rating podstoupením příliš velkého rizika, a její půjčky snadno nahrazují soukromé financování. Vyšší půjčky proto mohou být neúčelné, pokud ve výsledku vedou k tomu, že EIB vytěsní z nejlepších dostupných projektů soukromé finance. Most financovaný EIB je možná dostupnější, než kdyby byl financovaný kapitálovými trhy, ale stále je to tentýž most a má tentýž ekonomický význam. Velikost účetní bilance EIB proto není dobrým měřítkem její efektivity.
PAŘÍŽ – Nový předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker vrátil veřejné investice na pořad jednání, když přišel s plánem kapitálových výdajů v objemu 300 miliard eur za tři roky. Očekává se, že vedoucí představitelé Evropské unie budou v prosinci o jeho návrhu diskutovat. Všichni se zřejmě shodnou, že vyšší investice by přispěly k posílení znepokojivě mátožné evropské ekonomiky. Pod povrchním konsensem však zůstává řada nezodpovězených otázek.
Tak především to není poprvé, co Evropa o podobné iniciativě uvažuje. V roce 1993 navrhla komise vedená Jacquesem Delorsem plán kapitálových výdajů ve své Zprávě o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Tento plán se setkal se širokým ohlasem, avšak žádné kroky se nepodnikly. V roce 2000 se zase EU v rámci své Lisabonské strategie snažila zvýšit státní výdaje na výzkum a vývoj na 3% HDP. Tohoto cíle však nedokázala dosáhnout. A naposledy v červnu 2012 schválili vedoucí činitelé EU Kompakt pro růst a zaměstnanost, jenž měl mobilizovat 120 miliard eur. Šek je stále v poště.
Předstírat akci, a přitom žádné efektivní kroky nepodniknout, je skutečně snadné. Jedním ze způsobů je požádat o vyšší půjčku Evropskou investiční banku (EIB), což je rozvojová banka EU. Takové výzvy narážejí na dvě omezení: EIB samotná si dává pozor, aby neohrozila vlastní finanční rating podstoupením příliš velkého rizika, a její půjčky snadno nahrazují soukromé financování. Vyšší půjčky proto mohou být neúčelné, pokud ve výsledku vedou k tomu, že EIB vytěsní z nejlepších dostupných projektů soukromé finance. Most financovaný EIB je možná dostupnější, než kdyby byl financovaný kapitálovými trhy, ale stále je to tentýž most a má tentýž ekonomický význam. Velikost účetní bilance EIB proto není dobrým měřítkem její efektivity.