0

Německý deficit Evropy

BERLÍN – Německo kdysi bývalo srdcem evropské integrace. Jeho státníci tvrdili, že Německo nemá nezávislou zahraniční politiku, pouze politiku evropskou. Po pádu Berlínské zdi si vedoucí představitelé uvědomili, že sjednocení Německa je možné jen v kontextu jednotné Evropy, a byli ochotni přinést oběti, aby zajistili, že Evropa sjednocení akceptuje. Přispívali o něco více a brali od ostatních o něco méně, čímž usnadnili dohodu.

Tyto doby skončily. Euro je v krizi a Německo je hlavním protagonistou. Němci už se necítí tak bohatí, a nechtějí proto nadále fungovat jako bezedná kapsa pro zbytek Evropy. Tato změna postoje je pochopitelná, ale současně zastavila proces evropské integrace.

Euro bylo v době svého zavedení už z podstaty neúplnou měnou. Maastrichtská smlouva založila měnovou unii bez unie politické – centrální banku bez centrální pokladny. V oblasti suverénních úvěrů hrály členské země eurozóny samy na sebe.

Tuto skutečnost až donedávna zakrývala ochota Evropské centrální banky akceptovat suverénní dluh všech členů eurozóny za stejných podmínek ve svém „diskontním okénku“. V důsledku toho si všechny země mohly půjčovat prakticky za stejnou úrokovou sazbu jako Německo. Banky měly radost, že mohou vydělat pár drobných navíc na údajně bezrizikových aktivech, a napěchovaly své účetní bilance vládními dluhy slabších zemí.