0

Z plátce v aktéra na Středním východě

Politika Evropské unie na Středním východě je zásadní zkouškou její Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Tento názor mnozí Evropané sdílejí, ale EU při zvažování vstupu do šarvátky mírových rozhovorů na Středním východě musí reagovat na posměšnou poznámku bývalého izraelského ministerského předsedy Ariela Šarona, že v regionu „jste plátci, ale ne aktéři“.

Potenciál Evropy by se přesto neměl podceňovat. Evropské finanční příspěvky ve prospěch Středního východu jsou důsledné a působivé. Mezi roky 1995 a 1999 Evropa v regionu vynaložila zhruba 3,4 miliard eur, k nimž Evropská investiční banka přidala dalších 4,8 miliard eur půjček. V letech 2000 až 2006 Evropa vynaložila dalších 5,35 miliard eur a EIB přiznala 6,4 miliard eur úvěrů. Letos Evropská komise vyčlenila 320 milionů eur do samotné Palestiny.

Tolik k úloze plátce. Přiblížil se však díky evropské finanční podpoře mír? Palestinská samospráva přijala více pomoci na obyvatele než poválečná Evropa v rámci Marshallova plánu, a přesto politika za izraelsko-palestinským konfliktem maří naděje na širší evropsko-středomořský rámec, který by dokázal zprůchodnit politiku dialogu a investic slibující skutečná zlepšení v životech milionů.

Je naprosto zřejmé, že mír na Středním východě se nezrodí z jednotlivých projektů. Vyvine se spíše z koncepce, která se vypořádá s existenčními potřebami. Jádro budoucnosti dialogu a investic musí tvořit charta stability, která bude řešit obavy lidí ohledně vlastnictví půdy, ekonomiky, demografie a nadnárodní spolupráce. Aby se mír uchytil, nad národními programy musí převážit dlouhodobé regionální zájmy. Právě tento multilaterální étos musí Evropa prosazovat.