Francie nepracuje

Chronická malátnost Francie se vyznačuje pravidelnými výbuchy protestů. Dvě poslední epizody ­– nepokoje a žhářství ve francouzských městech loni na podzim a letošní úspěšná kampaň studentů proti novému zákonu upravujícímu podmínky mladých nováčků na trhu práce – mají, zdá se, málo společného. Nití, která je spojuje, je však mládí, nezaměstnanost a nejistota ohledně budoucnosti, stejně jako dusivý státní paternalismus, tvořící podloží samotné obecnější malátnosti.

Vezměme si například žádoucí metu jistoty zaměstnání. Francouzské vlády o ni usilují jediným způsobem, který znají – neustálým posilováním regulací. Není nijak překvapivé, že pravidla, která ztěžují propouštění zavedených pracovníků, odrazují zaměstnavatele od přijímání pracovníků nových. Těm, kdo už pronikli dovnitř, kyne prospěch ze štědrých opatření na jejich ochranu, zatímco miliony lidí, kteří zůstali venku, čelí nepřekonatelným bariérám.

Nezaměstnanost proto v současné dekádě dosahuje průměrně 10% a za posledních 20 let neklesla pod 8%. A zatímco celková míra nezaměstnanosti zůstává stabilní – byť na otřesně vysoké úrovni –, míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi (ve věkové skupině od 16 do 24 let) vyšplhala z 15,3% v roce 1990 na 21,4% v roce 2005.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/E1ULdXm/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.