0

Francie à la Sarkozy

Daří se Nicolasi Sarkozymu po osmi měsících v prezidentském úřadu dosáhnout slíbeného „odtržení“ od 30ti let francouzské nehybnosti? Zahájil obrovský počet reforem, z nichž mnohé se kdysi považovaly za politickou sebevraždu, a u médií vyvedených z míry si vysloužil přezdívku „hyperprezident“. Zaměřil se na řadu oblastí – mimo jiné na univerzity, soudnictví, zahraniční politiku, přistěhovalectví, zdanění a životní prostředí –, ale otázkou, která rozhodne, se ukáže ekonomika.

Sarkozyho slogan „více pracovat a více si vydělat“ mu získal značnou podporu. Zásadní zkouškou bude jeho schopnost reformovat trh práce, jehož ztuhlost se všeobecně považuje za hlavní příčinu relativně chabé hospodářské výkonnosti Francie, při míře nezaměstnanosti, která za posledních 25 let nikdy neklesla pod 8%.

Třebaže vláda už řadu projektů zahájila, s nemnoha výjimkami, včetně daňových úlev pro majetné, většina se teprve připravuje. Ty nejdůležitější se týkají zaměstnanosti ve veřejné sféře, penzí, pracovního práva a délky pracovního týdne a všechny vyvolávají ostrý odpor.

Hlavním důvodem pomalého tempa – a je třeba zmínit, že předchozí prezidenti neměli tempo vůbec žádné – je zákon z roku 2005, který vyžaduje, aby se všechna opatření postihující trh práce nejprve v dobré víře projednala s odborovými svazy. Odbory samozřejmě jednání co nejvíc brzdí.