BERKELEY – Když se ekonomika propadne do deprese, jsou čtyři způsoby, jimiž se vlády mohou pokusit vrátit zaměstnanost na běžnou hladinu a produkci na úroveň jejího „potenciálu“. Říkejme jim fiskální politika, úvěrová politika, měnová politika a inflace.
Inflaci lze vysvětlit nejpřímočařeji: vláda natiskne spoustu bankovek a utratí je. Mimořádná hotovost v ekonomice zvýší ceny. Jak ceny rostou, lidé si nechtějí nechávat peníze po kapsách ani na účtech, protože jejich hodnota ze dne na den slábne, a tak zvýší tempo útrat ve snaze vymáčknout ze znehodnocujících se peněz své bohatství a přelít jej do reálných aktiv, která za něco stojí. Toto utrácení vytrhne lidi z nezaměstnanosti a vtáhne je do práce a zvedá využití kapacit na běžné úrovně a produkci na „potenciální“ hladinu.
Příčetní lidé se ale inflaci raději vyhnou. Jde o nesmírně nebezpečné opatření, které podrývá kritéria hodnoty, proměňuje ekonomickou kalkulaci v prakticky nemožný úkon a náhodně přerozděluje bohatství. John Maynard Keynes to vyjádřil takto: „Neexistuje jemnější a jistější prostředek rozvrácení zavedené základny společnosti než narušit morálku měny. Tento proces zaměstná všechny skryté síly ekonomických zákonů na straně destrukce a učiní tak způsobem, jejž nedokáže odhalit ani nejpřednější génius…“ Vlády se však k inflaci uchýlí, než aby dopustily další Velkou hospodářskou krizi – měli bychom se ale rozhodně raději vynasnažit, abychom do takové situace vůbec nedospěli, existuje-li alternativní způsob oživení zaměstnanosti a produkce.
BERKELEY – Když se ekonomika propadne do deprese, jsou čtyři způsoby, jimiž se vlády mohou pokusit vrátit zaměstnanost na běžnou hladinu a produkci na úroveň jejího „potenciálu“. Říkejme jim fiskální politika, úvěrová politika, měnová politika a inflace.
Inflaci lze vysvětlit nejpřímočařeji: vláda natiskne spoustu bankovek a utratí je. Mimořádná hotovost v ekonomice zvýší ceny. Jak ceny rostou, lidé si nechtějí nechávat peníze po kapsách ani na účtech, protože jejich hodnota ze dne na den slábne, a tak zvýší tempo útrat ve snaze vymáčknout ze znehodnocujících se peněz své bohatství a přelít jej do reálných aktiv, která za něco stojí. Toto utrácení vytrhne lidi z nezaměstnanosti a vtáhne je do práce a zvedá využití kapacit na běžné úrovně a produkci na „potenciální“ hladinu.
Příčetní lidé se ale inflaci raději vyhnou. Jde o nesmírně nebezpečné opatření, které podrývá kritéria hodnoty, proměňuje ekonomickou kalkulaci v prakticky nemožný úkon a náhodně přerozděluje bohatství. John Maynard Keynes to vyjádřil takto: „Neexistuje jemnější a jistější prostředek rozvrácení zavedené základny společnosti než narušit morálku měny. Tento proces zaměstná všechny skryté síly ekonomických zákonů na straně destrukce a učiní tak způsobem, jejž nedokáže odhalit ani nejpřednější génius…“ Vlády se však k inflaci uchýlí, než aby dopustily další Velkou hospodářskou krizi – měli bychom se ale rozhodně raději vynasnažit, abychom do takové situace vůbec nedospěli, existuje-li alternativní způsob oživení zaměstnanosti a produkce.